Abdrucken

27. července 2007 v 15:41 | aduska |  Jednodílné povídky
Takže Elke mi dovolila skopčit si její dokonalou povídku je v originále nějak jsem ji neopravovala tak čtěte
Upozorňuju, je to docela nechutná představa, že by se tohle stalo... myslím si že je to spíše horor :P ... takže pro ty se slabšími žaludky, radši říkám, nečíst!!! A ještě detail, z jejich matky jsem udělala absolutně jinou osobnost, možná se vám to znechutí... víc neprozradím, budete si to muset přečíst... :P
Elke

"Dobrý den! Dnes na televizní stanici RSR vám přinášíme exklusivní zprávu. Jak jistě víte, naši vědci se snažili vybudovat další bránu do minulosti, lepší, výkonnější, ale místo toho se jim vydařilo něco lepšího. Našli malou knížku, velmi starou. Né obyčejnou, je dalším důkazem o tom, že už na této planetě Zemi existoval lidský život, a především existovala nekončící láska, která se doposud dlouhá léta nikde neobjevila. Svět je teď jiný, mnohem jiný... Tato kniha je důkazem. Jeden příběh na začátku knihy je velmi starý, sahá až na samotný začátek roku 2008... což je před několika milióny let, poněvadž teď je rok 17 960 003. Neví se, jestli je tento příběh pravdivý, jestli jej zapsal očitý svědek nebo pouhý zbytek mysli... Říkáte si, je to jen nějaká knížka, obyčejná... Ale není to tak. Několik set tisíc očí, které již bloudili po jejím obsahu, příběh naprosto uchvátil. Probudil v nich lítost, touhu, a... lásku. Ano, v této době už nikdo neví, co je to láska. Zmizela v zapomnění. Ale tento příběh ji znovu probouzí... posuďte sami..."
... Byla to tehdy temná noc v Magdeburgu, snad ani živáček se neodvážil vyjít ven. Temné stíny se nesly ulicemi, studený vítr foukal, a tichou nocí odbila půlnoc. Byla to zlá noc, jak značila tato tíživá atmosféra.
Celé město spalo, i alkoholici, kteří pravidelně navštěvovali zdejší bary; někteří muži, kteří si v tuto dobu užívali se svými přítelkyni v posteli; stráž, která měla nepřetržitě hlídat vězně... Možná temná noc chtěla, aby se nikdo nestal svědkem této události. Asi chtěla, aby ztracena byla v zapomnění.
Jen dvě osoby, právě byli vzhůru. Tom a Bill Kaulitz, sdílejíc společný pokoj; dům, s vlastní matkou.
"Tome... o-opravdu si to myslel vážně ž-že...." kulil na Toma svá čokoládová očka Bill, neschopen pohybu. Na tohle tolik čekal, tolik si to přál... a teď to slyší. Dočkal se. "Opravdu tě miluji, ..." zopakoval, a vpil se do Billových úst.
"Já tebe taky..." zabrblal si Bill nevědomě, a usínal s úsměvem na rtech.
...xXx...
Tom ještě chvíli počkal než bratr doopravdy usnul, a poté se vydal o patro výš. Za svou matkou.
Kdyby to jen Bill věděl...
Dunivé kroky Toma se po schodech nesli celým domem, a i přesto Billa neprobudily. Jak by mohli, právě se mu zdálo, jak mají s Tomem svatbu...
"Konečně už jdeš, jsem si myslela, že nepřijdeš..." vyzývavě si matka Kaulitzů přehodila nohu přez nohu, a tím se jí odkryla její velice vychrtlá noha, což Toma dokonale vzrušovalo. Jejich matka jej vzrušovala ještě více, než Bill...
Chodil si takhle k matce poslední dobou přivydělávat, často sem tahala různé chlapy. A Tom nebyl žádná vyjímka, ale dělal to pro ni dobrovolně. Zrovna potřeboval peníze... chtěl kytaru od Gibsona, zrovna ji měli zlevněnou, ale stejně byla pořád drahá... Jeho úspory na ni nestačily.
Bill se právě probudil. Zdálo se mu to, nebo Tom odešel?
Otevřel oči, a opravdu. Tom nikde. To snad nemyslí vážně, nejprve mu vyzná lásku, a pak si odejde?
Co nejpotišeji uměl, vstal, a vydal se po povědomých zvucích nahoru. Po Tomovým hlasu došel až k matčině pokoji. Jistě, poslední dobou si sem zvala divné známosti... Ale co tam dělá Tom?
Bez povšimnutí pootevřel dveře, a nahlédl dovnitř. Místnost osvětlovala malá tlumená lampička, která ale stačila na to, aby člověk nenarazil do stěny a mohl si klidně přečíst knížku.
Přeběhl po místnosti očima, a co neviděl, nebo spíše neslyšel?
"Kolik za to dostanu dneska?" Tom si založil ruce v bok. Jestli mu matka nedá více peněz, tak ta kytara už bude pryč.
"K čemu ty peníze vůbec potřebuješ?" Simonne si rozepla jeden knoflíček od halenky. "Na kytaru... ale... mám prosbu. Mohla by si mi teď dát více peněz? Pak ti to jistě vynahradím, ale jestli nebudu mít včas ty prachy... už bude vyprodaná..." Tom se podíval smutně do země. Představa, že by tu kytaru měl držet někdo jiný než on, je nepřipustitelná.
"Kolik ještě potřebuješ?" "No... pět tisíc." Simonne se záhadně usmála. To bude její šance.
"Můžeš je dostat, hned. Ale mám podmínku." ušklíbla se. Už dlouho neměla sex, nechtěla něco chytit. Jenomže svýmu synu může důvěřovat. Ví, že spí jen s Billem. Ano, všimla si toho. Jejich vzdychy táhnoucí se celým domem nebyli k přeslechnutí. "Jakou?"
"Chci sex. Je jen na tobě, jestli na to přistoupíš."
Billovi jakoby někdo vyrazil dech. Cože? Snad na tohle Tom nepřistoupí... nebo... to pro ni dělá už dýl??? Prosím, ať to není pravda...
Tom chvíli přemýšlel, ale dospěl k závěru, že to vadit nebude. Poprvé a naposledy se s ní vyspí, a pak už ji neuvidí. Bude mít kytaru, a už bude jen s Billem. A ten se samozřejmě nic dozvědět nemůže.
"Dobře." "Pojď ke mně..." řekla trak přeslazeným hláskem, až měl Bill pocit, že už to déle nevydrží, a pozvrací se tu.
Bill si musel zakrýt oči rukou, nemohl se dívat na to, jak ji Tom něžně svléká, přesně tak, jako jeho... Co udělal špatně, že jej Tom nemiluje? To má raději svou matku a kytaru, než jeho? Asi ano...
Zanedlouho Tom s matkou vedle sebe leželi nazí... Tom se chystal do Simonne proniknout...
Na to se už Bill nemohl dívat, jen počkal, jestli si to třeba Tom nerozmyslí...
... Nerozmyslel. Po Billově jemné tváři se rýsoval pohled plný zklamání. Prvních pár slz dokáplo na dřevěnou podlahu... rozprskly se do všech stran.
Bill sklopil hlavu. Prohrál. Teď už mu zbývá jen jediné.
Je rozhodnut. V jednom rozhovoru, si s Tomem slibovali, že kdyby jeden chtěl skočit, ten druhý jej zachrání. A zachrání jej teď Tom? Nezachrání...
Bill došel až do nejvyššího patra tohoto starého, vysokého domu. Na půdu.
Mezi vlasy jej pošimral chladný vánek... šel jeho směrem, vanul od poklopu, oddělujíc půdu od střechy.
Žebřík tam již byl, stačilo jen vylézt po něm. Ani pár pavouků, které musel smést od poklopu, aby jej otevřel, mu nezabránilo v tom, aby mohl vylézt na střechu.
Rozhlídl se naposledy kolem. Nějaké ty aleje, které teď v noci působili velmi strašidelně. Bylo vidět na kostel s hodinami, které již značily jednu hodinu po půlnoci.
Má to udělat? Chce skoncovat tak brzy se svým životem, a mediím dodat libůstku, že slavný Bill Kaulitz již ve svých osmnácti letech skočil ze střechy domu, kde s bratrem a matkou bydlel? Nést zodpovědnost za miliony fanynek, které kvůli němu budou nešťastné?
Ještě jednou se porozhlédl. Všude tma, jen měsíc na tmavé obloze. Ani hvězdy tentokrát nesvítily.
Ano, udělá to. Nedokázal by každý den vídat Toma, ukazovat se médiím, a dělat že se nic nestalo.
Podíval se na měsíc, který jej šimral svým svitem na obličeji, a svítil na jeho slzy.
Nechce myslet na to, jestli to bude bolet, co se stane, jestli skočí... už skáče!!! Už není cesta zpět... Kein zurück...
Následovala hlasitá rána... jen Tom to slyšel...
...xXx...
Panebože... proč jsi skočil? Zrovna když jsem ti tu noc vyznával lásku, proč si to udělat? Bille, proč... tak moc jsem tě miloval, zrovna včera jsem si to uvědomil... Takovou dobu mi trvalo, než jsem na to přišel, a teprve když vím, že tě miluju, musím tě zase ztratit...
Takhle to nejde...
Tom se podívá na hodiny na kostele, které ukazují jednu hodinu po půlnoci. Nikoho jiného Billův pád ze střechy nevzbudil, jen jeho. Jen on cítil ostrou bolest zabodávajíc se mu do srdce, nikdo jiný to nemohl cítit.
Naposledy pohladí Billův černý pramen. Půjde za ním.
V jednom rozhovoru si říkali, že jeden bez druhého by nemohl žít, musel by také zemřít... Ta situace právě nastala.
Tom vytáhl ze své velké kapsy od kalhot kapesní nožík. Asi to bude bolet, ale na to nesmí myslet.
Tvrdě přejede ostrým nožíkem po zápěstí, a lehne k Billovi.
Zanedlouho zavře svá víčka, a vystoupí ze svého těla. Jeho duch... možná je to tahle lepší, tam nahoře budou mít klid, nebudou se museti skrývat před okolím... Samovolně začně stoupat do nebes, kde poznává Billa, již nikdy jej neopustí...
...xXx...
Ihned po sedmé hodině ranní, ví celý svět, co se stalo. Nikdo ale nenašel důvod, proč bratři Kaulitzovi zemřeli. Byla to náhoda, vražda, či sebevražda?
Zbývající členové kapely i celý producentský tým se rozpadli, nemělo cenu bez dvojčat nadále pokračovat.
Mnoho fanynek a dokonce i fanoušků se začalo po této události hroutit, páchali sebevraždy, zabíjeli lidi, o kterých si mysleli, že oni zabili Kaulitze... Láska od této doby ze světa vymizela, dívky již nebyli schopné milovat, svět byl naruby...
Die Welt ist umgekehrt - Svět je naopak
Jeder Stein wurde verrückt - každý kámen byl pomatený
"Tímto končí tento velice smutný příběh. Jediný, co můžeme udělat, použít bránu do minulosti, a zachránit jejich osudy. Myslím, že nebudu sám, kdo bude o jejich záchranu stát. Pokud se nám povede je zachránit, můžeme toho tolik změnit... láska opět bude existovat. Toto je ten klíč, nad kterým dumala tisíce slavných vědců. A nikdo na to nepřišel. Stačilo najít tuto knihu, přečíst tento příběh, po kterém veškerá láska ze světa vymizela..."
Das Ende
- Předpokládám, že tento příběh není moc k pochopení (a možná vám připadá i nudný), proto vám jej raději pokusím trochu vysvětlit, sice ve zkratce a tim mím divným způsobem, ale snad se v tom vyznáte :)
- Takže je myšleno, že se toto opravdu stalo. Teda... uhmm... to je těžké vysvětlit... Prostě, od té doby co Bill usnul a Tom mu vyznal lásku, je to vše pod tím živý sen. Zdá se to Billovi, a bohužel skáče doopravdy. To probudí jedině Toma, který se pak podřeže (já vím, s těmi sebevraždami apod. opravdu nedám pokoj :P) ... a láska přestane existovat.
- No, tohle vše je zapsáno v jedné knize, a tu oběví vědci, už je velice vyspělá technika atd. ... Ale v téhle době z neznámých důvodů neexistuje láska, a tato knížka ví proč, proto chtějí vědci uspořádat výpravu do minulosti, a napravit co se stalo.
- Snad jste to pochopili, šlo mi o to, napsat něco odlišného, já se totiž ráda nechávám unášet fantazií :P
- Elke
tato její povídka se mi vážně mocinky líbí doporučuju přečíst stojí to za to!
 


Komentáře

1 ND ND | 27. července 2007 v 16:51 | Reagovat

My sme jednou mneli psat na hodine slovenciny (jsem ze slovenska) fun fiction a ja, moje nej kamaradka a 2 kluci jsme napsali horor. A vsichni 4 jsme rockeri.

2 aduska(autorka blogu) aduska(autorka blogu) | 27. července 2007 v 18:14 | Reagovat

wow nemáš to v kompu že by jsi mi to poslala?

3 ToKeMáČ_LuCiNkA95 ToKeMáČ_LuCiNkA95 | 9. srpna 2008 v 11:27 | Reagovat

Toe úpe kráásný... bulim jak želva :'(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.