od elke k narozeninám

10. srpna 2007 v 16:10 | aduska |  Jednodílné povídky
tak tady tuto krásnou povídku jsem dostala od Elke k narozeninám! děkují:-*

Pojď, a přej si něco!

Není důležité, jestli vás tento příběh zaujme, nebo unaví stereotypností. Ale přesto jsem se snažila na nejvyšší míru. Tato povídka je totiž věnována Adusce, k jejím narozeninám :)

"Ale Bille, pojď... vždyť je to moje nej kámoška..." snažím se urputně brášku uprosit, aby šel oslavit narozky mé nej nej nej a ještě jednou nej kámošky. Nevím, proč nechce jít. Vždyť ji oba známe tak dlouho...
"Vždyť jo! Tvoje! Tak si za ní běž sám, ne? Já ji k životu nepotřebuju!" a jéje, zase mu něco přeletělo přes nos. Nebo stále ještě letí. To se na ní určitě ještě zlobí za to, jak jí chtěl políbit, a místo toho utekla a on políbil Andrease... yeah, celá naše parta jsme z toho byla vytlemená xD
"Billíšku, plosim, plosim, pojď, dostaneš pusinku od bratříčka..." řeknu jen tak na oko z legrace. "C-co?" zdá se mi to, nebo zčervenal? Hmm, by nebylo špatný mu dát pusu, nebo ještě lépe francouzáka... ohh... stop! O čem to přemýšlím?! "Víš jak to myslim," nervózně se podrbu za krkem, hehe "tak přeci pojď, já už sem jí to totiž slíbil a ona už s nám-" "Cože?!!! Slíbil? JÁ nic nikomu nesliboval! Tohle je vrchol! Nikam nejdu!" nasraně odchází směr svůj pokoj s důrazem na slovo já. To sem tomu zase dal... ale tou prdelkou jak kroutí, wow, taková akorád do ruky nebo rovnou na... hej! Hlavo! Myšlenky moje! Já nechci být nějakej incesťák krvesmilnej! ... I když... co třeba na něj omylem spadnout a pak ho políbit jakože třeba sem si ho spletl s- ... Ale Tome teď už vážně dost!
... To asi bude z toho nedostatku sexu, už týden bez nějaké holky, pitomá sázka, a ještě další dva to musím vydržet... I Bill z toho měl legraci, že to za žádných okolností nesplním, ale já mu to natřu! Jako že se Tom Kaulitz jmenuju!!
Mno... ale teď bych měl přemýšlet nad strategií, jak jej tam dostat... to bude obtížné...
"Billí?" přilepím se na dveře, a zkouším to na Billa s milým hláskem. Třeba to zabere, na to moje koťátko...
"Co je?!" ozve se otrávený hlas. Mno jo, neměl by zapomínat, že brášku má jen jednoho, tak by si jej měl hýčkat... ale to se teď neděje. "Plosím... že půjdeš?" zaškrabkám nehty po dveřích. Hmm... na kotě se musí po kocourkovsky...
"Ne!" zařve, a vrcholem toho je, že slyším jak opět rozbíjí nábytek. Vážně nevím, jak mu mám vysvětlit, že nemáme pořád peníze na nový...
"Bille, jestli to rozbiješ, tak ti máma zatrhne šminky, víš že teď nemáme moc peněz?" zvážním. Třeba mu to už docvakne... ach, ta jeho tvrdohlavost...
"Vážně?" ozve se těsně za dveřmi lísavý hlásek. Á! Jsem na dobré cestě! "Jo, vážně! A ty víš, jak by si strašně bez nich přece vypadal, že?" teda popravdě vypadá lépe bez líčení, ale co se dá dělat. Jemu se jen tak něco nevymluví. "A dopr!" ozve se tlumeně. Hmm... Bille nechci ti nic říkat, ale jestli si zničil ten - mimochodem hnusnej - budík od babičky, tak budeš bez šminků nejmíň měsíc... maminka ho měla moc ráda, byl její oblíbený...
"Třeba ti nějaký peníze půjčím, na ty tví malovátka, ale..." "Vážně?" skočí mi do řeči. Tak teď jsi Bille v pasti. "...ale půjdeš se mnou za Lisou." ticho. Hmm... bratříček přemýšlí! Teď bych se divil, kdyby to nevyšlo, bez těch svých upířích stínů by nedal ani ránu...
"Ne!" ozve se rozhodným hlasem. "To radši budu chodit jako vyblitá opice, než abych vlezl jen na práh jejího domu!" a sakra, tak s tím jsem absolutně nepočítal... Co teď?
Takže Tom Kaulitz asi nebude přeci jen tak chytrý, došli mi nápady, a to je dost blbý...
"A třeba že bych ti dával do konce roku veškeré své kapesné?" "Ne!"
"Do konce roku bych plnit všechna tvá přání a chodil s tebou na nákupy?" "Ne!"
"Pořídil bych ti skvělou vizážistku a nebo skvělou holku, která by tě milovala smrtelnou láskou?" "Ne!"
"Udělal bych ti alibi, až třeba se budeš chtít s některou vyspat, tak aby máma nezjistila že si pryč?" "Ne!"
"Mohl by sis cokoliv přát, a já bych to vždy zařídil?" "Ne!"
Ajaj, teď mi nasadil brouka do hlavy. Co v tom vězí? Mám takovej divnej pocit, že jsem vyčerpal všechny své nápady. Což se mi moc často nestává.
Mno nic, tak si zatím zapnu bednu, než si to rozmyslí... budu muset počkat až Bill vypění, a uvědomí si, co vše bych mu popřípadě splnil, kdyby tam šel.
--- o půl hodinu později ---
Slyším, nebo spím? Bill jde do kuchyně? Wow! To je moje příležitost!
"Ehm, Bille?" začnu opatrně. Nabubřelý výraz se mu z obličeje poněkud nevytratil. Třeba neumí německy, a tak mi nerozumí... "Hmm?" ten má ale vysokou zásobu, a to že má být frontman naší budoucí skupiny...
"A co tedy chceš dostat, aby si tam šel?" udělám na něj takový ty očička, jak se vždycky snaží někoho přemluvit... "Tebe." kecne klidně. Uhmm... nemám jít k ušnímu? "C-co?" podívám se na něj pro změnu vyděšeně, a přemítám, s jakým vážným a klidným výrazem to řekl. "Nic." řekne opět stejně tak. To si ze mě dělá -píp-píp-píp- nebo to myslí vážně? Někdy mám pocit, že tohle není můj brácha, ale jakýsi mimozemšťan...
"Tak až si to rozmyslíš, tak řekni." řeknu klidně. Dneska asi Billovi nic z hlavy nevyčtu, dneska mi asi zkratoval příjem telepatických myšlenek. Což je vážně blbý.
"Nebo..." šeptne si pro sebe. Á super! Že už by si vstal z přisedlého vedení, a zredukoval v hlavě to, co jsem mu před takovou půl hoďkou řekl? Je to možné. "No?" rázem k němu přiskočím, a usmívám se od ucha k uchu. Teď mám vyhráno!
"... bych mohl jít dneska na nákupy!" ééé... asi se mi něco stane. "Bille..." zaskučím zklamaně. "to nemyslíš vážně..." řeknu ještě otráveněji. "Proč ne? Je zrovna hnusně, to se bude nakupovat jedna radost." co to zase plácá?
"Bille! Ale já sem jí to slíbil!" dojde mi už trpělivost. Za dvě hoďky už tam máme být, a z toho plyne že mi na ukecání bratra moc času nezbývá. Samozřejmě měřeno vůči jeho tvrdohlavosti.
Bill si místo odpovědi napije koly, kterou po celou dobu držel v ruce. Hmm... sem si nevšiml... ale ta kapka, co mu teď stéká od rtů směrem dolů... mlask, ... tu bych slízl jedna radost... ty jo, já slintám, a ten postoj, ruka protestně založena v bok, jedna jeho štíhlá nožička pokrčená... doprčic já fakt slintám! Kdyby to byla holka, tak bych ho tu na místě přešmikl! ... a jéje, už mi zase hrabe. Asi tu dneska máme nějaký rušivý signály, nebo nás fakticky předna-ovali /moe pozn.: takové divné slovo, ale význam je doufám jasný? xD/ mimozemšťané. Ani bych se nedivil. Pár kilometrů odsuď prý přistálo z vesmíru jakési těleso, a dneska to mají vědci zkoumat.
"Tome?" řekne tázavě, ale v těch jeho očích je taková ta odhodlanost a... už mi hráblo. "No?" jistě, dodám tomu kapku, a řeknu to jak nějakej sexistickej úchyl. Co si o mě musí bráška myslet, že sem na kluky, a že z nedostatku sexu nabaluju už i jeho... uvááá... mno to je strašnej den...
"Nechceš třeba pozorovat támhletu důchodkyni? Mě tím pohledem vzrušuješ, a začíná se mi jako zvedat, myslím, že by si radši měl pozorovat tu sousedku..." uff, nejsem tu dnes jediný, komu hrabe na maják.
Teda... cože? Co to řekl???! Ááá! Pomóc! Takže úchyl je i můj brácha! Napadli nás mimozemšťanééé!!! "Ehh... sorry, jenom jsem se zasnil..." řekne omámeně a v jedné vteřině zmizí v koupelně. To byl fofr...
"Bille?" přijdu za ním do koupelny. Normálně, on si ho honí... a ... a... mě to vzrušuje... to je blbý... vždyť je to kluk, a nejenom to, ještě můj mladší, sladkej bratříček! Místo té párty bych si dnes asi s bráchou měl zajít k nějakýmu psychoučovi. "Uhm... co potřebuješ? Hehe!" celej zrudne, jakmile zaregistruje mou přítomnost, a rychle si zapne rifle. Mnn... mohl by to klidně zopakovat...
"Proč tam nechceš jít?" nevím, co to do mě vjelo, ale těsně k němu přijdu, a pohladím jej po tváři... má ji jemnou jako samet...
"J-já... Tome... já..." koktá. Už jsem si asi vstal z telepatických vln... "Pššt" přiložím mu ukazováček na ústa, který v mžiku vystřídají moje rty. Políbím jej. Nemyslím na následky, ale vím, že můj bráška je lepší než ta tuna slepic, které na to šli bez ostychu rychle...
"Tome... já tě asi..." "Vím, co myslíš..., ...nikam nemusíme chodit, budeme dnes spolu..." "Ale co Lisa? Říkal si že..." mluví trhaně a strašně rozrušeně. Jeho tělo se začíná touhou třást a já mám pocit, jestli se tohoto stvoření aspoň na chvíli opět více nedotknu, asi umřu touhou... co se to se mnou děje? Co se to s námi děje?
"To je jedno... Bille, řekni mi, nesním?" buď to je to velice smyslný sen, anebo nádherná realita... "Ne..." pohladí mě po tváři. Ale s takovou něžností... tak něžný ke mě ještě nikdo nebyl... nechápu, jak sem si toho stvoření nemohl všimnout, sedmnáct let jej mám vedle sebe, a nedojde mi, že je to ten (dříve bych řekl ta), kterého po celý život hledám...
Nevydržím to, a na Billa se vrhnu.
...xXx...
Ano, milovali jsme se. Ale s takovou něžností...
"Tome, nebyl to jen tvůj úlet?" pošeptá mi Bill do ouška. "Nebyl, j-já... já tě miluju!" vyřknu nikdy neřečené. Jsem si tím jistý. "Já tebe také, a už dlouho..." musím se tomu něžnému, romantickému stvoření podívat do očiček... ta láska v nich... vypadají mé oči taky tak? Ano, jsme přeci dvojčata... a city tentokrát neskryji...
"Tome, víš, že si porušil tu sázku?" ušklíbne se, a v jeho očích zahoří plamínek. "Jo, ale to se nikdo nemusí dozvědět, že?" šibalsky se usměji, a dnes již nejmíň po tisíckráte jej políbím.
Nikdy jej neopustím...
By Elke
 


Komentáře

1 Wikki Wikki | Web | 23. září 2007 v 1:05 | Reagovat

...nádhejný dárek k narozkám!!!!! TWC<4ever!!!!

2 Werushka Werushka | Web | 24. prosince 2007 v 0:09 | Reagovat

hezký aduši.. ty si dala takovej darek k narozkam. ja k vanocum.. nevadiii :) ty vis co myslim :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.