Poslední slova

3. srpna 2007 v 23:22 | aduska |  povídky (ne twc)
Poslední slova
Dívka seděla pod stromem a v ruce měla dopis.
Dopis od něj... Pomalu jí začínaly stékat slzy po tvářích.
Na obálce stálo - pro mou milovanou.
Nevěděla, jesti se na to cítí, ale věděla, že se musí pustit do čtení....
Moje lásko, tento dopis si čteš a já už tu nejsem.
Mrzí mě, jak jsem se zachoval, že jsem tě opustil, ale musel jsem.
Nesnesl bych, kdyby ses trápila.
A vím, že kdybych zůstal s tebou bylo by to ještě horší.
Pro tebe i pro mě.
Je těžké umírat sám, ale já si vlastně nikdy sám nepřipadal.
Měl jsem tě v srdci, miloval tě a věděl, že ty cítíš totéž.
A ten pocit bylo to jediné, co mi dodávalo sílu ve chvílích, kdy jsem ji pomalu ztrácel.
Asi se ptáš proč..?
Proč jsem tě opustil..?
Bylo to proto, že jsem tě tak miloval.
Jako jedinou.
První a poslední.
A přesto nám nebylo souzeno spolu zůstat.
Jediné, co nám bylo dopřáno, bylo těch pár měsíců.
Ale jakých měsíců?
Plných bolesti, smutnu, slz.
Nesnesl bych pohled na tvoje slzy.
Chtěl jsem si tě zachovat ve své mysli veselou, plnou života a hlavně lásky.
A přesně tohle jsem chtěl dopřát i tobě.
Vzpomínky.
To jediné co po mě může zbýt.
Ale ty musíš jít dál.
Já ne. Já nemohl, i když jsem si to moc přál.
Pořád vidím ten den, který všechno změnil.
Den, kdy mi doktor řekl, že mám rakovinu.
Jenže to nebylo to nejhorší.
To nejhorší teprve následovalo.
Jít za tebou a povědět to.
Říct, že je konec.
Jedno jednoduché slovo, ale pro mě bylo tím nejsložitějším krokem v životě.
A co přišlo pak? Prázdno...
Ty další tři měsíce jsem viděl tvůj výraz.
Výraz, který mi činil takovou bolest.
Až do poslední chvíle jsem viděl tvoje oči.
Oči plné slz, plné smutku.
Myslela sis, že jsem tě zradil a já se ani nemohl bránit.
Vlastně mohl, ale věděl jsem, že bych ti tak učinil ještě větší bolest.
Chci abys věděla, že jsem na tebe myslel celou tu dobu, až do poslední chvíle.
Vzpomínka na tebe mi dodávala sílu jako nic jiného.
Dny ubíhaly a já byl slabší a slabší, jen vzpomínky stále stejně silné.
A pak to přišlo.
Konec.
Konec anebo začátek?
Nevím.
Chci jen aby si věděla, že jsem tě nikdy nepřestal milovat.
Nikdy! Až do poslední chvíle jsi to byla ty, koho jsem měl stále před očima.
Přeji si, abys byla zase šťastná.
Ty můžeš.. Musíš!
Máš dar, který já neměl.
Dar života.
A musíš ho využít.
Žij za nás za oba a vždy mě měj ve svých vzpomínkách.
Tak jako já měl tebe.
Vím, že jednou...
Jednou se zase setkáme.
A do té doby si pamatuj....
Miloval jsem tě, tak jako nikoho na světě.
Tvůj Petr.
Dívka dočetla. nebyla ničeho schopna.
Žít?
Jak by mohla žít a být šťastná bez něj?
Věděla, co musí udělat.
Za chvíli zase uvidí jeho.
Naposledy se rozhlédla kolem sebe, nadechla se a...
Byla připravená na konec.
Konec bolesti a začátek....
Začátek s ním...
Napsala: Alexis
 


Komentáře

1 bambucha bambucha | Web | 4. srpna 2007 v 9:12 | Reagovat

mas u me diplumek za 7.bleskovku!Jo ten clanek fakt husty naskakovala me husi kuža zažit to!!ale cemu jsem se zasmala bylo to že podkopla židli na ktere stala jak mohla když na mi stala :D

2 aduska(autorka blogu) aduska(autorka blogu) | 4. srpna 2007 v 11:41 | Reagovat

já to ještě nečetla psala to moje kamoška no kamoška no prostě známá

3 Elke Elke | E-mail | Web | 4. srpna 2007 v 12:56 | Reagovat

Hmmm... to je dobrý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.