Prázdniny nad kočku 11. (1/2)

25. listopadu 2007 v 19:58 | Aduska |  Prázdniny nad kočku
A/N: Děkuji za krásné komentáře u každého dílu, moc mě to těší a výrazně mě to posouvá dál za hranice radosti ze psaní ;-) Doufám, že mi to vydrží a já neustále budu o pár dílů napřed, aby se tato povídka nezasekla v polovině …

Kluci se z oběda vrátili až kolem čtvrté hodiny. Filip byl opilý, Norbert ho odnesl do chatky, aby se na večer vyspal. Filip se občas vypotácel z postele , aby navštívil toalety a vymámil něco mezi "živočišným uhlím" a tišícími léky na podrážděný žaludek. Oskar na ledničku připíchnul magnet s heslem: ,, Nedůvěřuji velbloudům a obecně nikomu, kdo dokáže týden nepít!" a Filipa před to postavil jako demonstrační příklad. Kvido usoudil, že Filipovi vždycky všechno věřil, načež mu Oskar musel trpělivě vysvětlit, jak to vlastně původně bylo myšlené.
Přišlo se s návrhem, že by si mohli zajet do města někam do klubu. Všichni to přijali bouřlivě, Alan do Billa strčil loktem a mrknul na něj. Skvělá příležitost, jak se naservírovat drahým polovičkám.
Bernard se ukázal jako ten spolehlivý a ručící za to, že nikdo nezemře hlady. Přivezl s sebou zásoby jídla. Bill sledoval scénu, kdy Bernard Alanovi podal misku s obědem. Alan se Benovi pověsil kolem krku a lichotivě mu zašeptal do ucha. ,, Jak víš, že tohle mám rád?"
,, Jen jsem to … tak tipnul …" Zabučel Bernard.
Bill si uvědomil, že kdyby tohle udělal Tomovi, asi by mu oběd přistál na hlavě.
Smířeně popadl obě misky se svojí a bratrovou porcí a vydal se za ním do chatky. Loktem si opatrně otevřel dveře. Nahý Tom skočil za závěs, Bill si hřbetem ruky zaclonil oči. ,, Já se nedívám!"
Omáčka cákla až ke stropu.
,, To bych ti ani nedoporučoval…" zabrblal Tom a v mžiku na sebe nasoukal oblečení. Bill si mezitím sedl na postel do tureckého sedu a olizoval si prsty od omáčky.
,, Večer jedeme do klubu…" Zkusil to opatrně.
Popravdě o nějakém "svádění" neměl vůbec žádné potuchy. Něco mu ale říkalo, aby se choval koketně. Pohodil tedy hlavou, ale jediný výsledek byl, že se praštil o rám skříně do hlavy.
,, Co děláš, prosím tě?" Tom si ukousl kus chleba a zakoulel očima.
Bill našpulil rty. Nakrájel si malinký kousek masa a přehnaně dlouho ho foukal a olizoval z něj omáčku.
,, Ty snad neumíš pořádně jíst …" Tom nevěřícně zakroutil hlavou. Bill ublíženě položil vidličku do talíře. Tak tohle už byl vrchol. Hrábnul rukou do misky a celou půlku brambory si trucovitě nacpal do úst. Pozapomněl, že jídlo ohříval nešika Oskar, takže brambůrek byl z vrchu studený a zespoda úplně horký.
Zakuckal se a jemný provazec neviditelných slin mu sjel po bradě na mikinu. Vzápětí napůl rozžvýkaná brambora přistála na okně.
Tom se na bratra díval s pootevřenými ústy, z vidličky mu padaly těstoviny zpátky do misky.
,, Ach, promiň." Bill se natáhnul a prstem setřel trochu fazolkové omáčky z rukávu bratrova značkového trika.
,, Hlavně si v tom klubu nedávej nic k jídlu a bude to v pořádku." Tom se zahihňal. Bill nevěděl, jestli se má smát nebo brečet.
,, A … jak ti je?" Upřel na něj svoje hnědé oči. Bill plaše sklopil pohled. Nestávalo se mu často, že by se o něj Tom nějak staral.
,, Jo… fajn." Hlesl. ,, Chtěl jsem se ti omluvit za to odpoledne … Prostě jsem to nějak neto-…" koktal. Cítil se neuvěřitelně trapně ze scénu, kdy bratra pozvracel od hlavy až k patě.
,, To je dobrý." Tom znuděně zatočil vidličkou. ,, Robin jich minule spořádal kbelík a Bernardovi nahodil v chatce co se dalo …"
,, Jasně," pípnul Bill a očima hledal minerálku.
,, Ty, Bille," Tom odsunul dojedenou misku stranou. ,, Vážně jsi v pořádku? Zdáš se mi divný."
,, Já jsem divný." Pípal Bill v duchu a snažil se odšroubovat víčko, které pravděpodobně Filip obalil náplastí na kuří oka.
,, Mám pocit, že se s tebou něco děje …" Tom si podložil hlavu dlaní.
,, Dospívám." Zašveholil Bill. ,, Trochu opožděně, ale přece …"
,, Myslím to vážně." Tom zpřísnil hlas. Bill odhodil víčko a hltavě se napil. Přemýšlel, co mu řekne.
,, Jsem úplně v pohodě."
,, Jen si zamilovaný." Tom to slovo vyslovil s nechutí.
Bill pohodil rameny. Myšlenky mu létaly hlavou a nestačily se zpracovat. ,, Jo, jsem …" vyhrkl.
Kdyby se podíval Tomovi do tváře, uviděl by tam nepochopení, rozhořčení a náznak jakési vnitřní ustaranosti i bolesti.
,, Do koho?" Jeho hlas zněl pisklavě. ,, Nemusíš mi ho jmenovat, aspoň … jak vypadá."
Byl schopen si nechat ostříhat dready, obarvit se a zajít si vytrénovat svaly.
Bill setinu vteřiny váhal. Může mu napovědět, třeba pochopí …
,,Tak dobře … Má … Moc pěkný oči..."
Tváře mu hořely, měl pocit, jakoby jméno svého bratra napsal na všechny autobusy.
,, Znám ho?" Tom v duchu přemýšlel - jestli je to jediné, co Bill chce, tak to by možná měl… Oči má Billovy a ty jsou přeci brilantní!
,, No … Trošku." Bill si rukou prohrábl vlasy.
,, A on to ví, že jsi do něj to…?"
Bill zděšeně zavrtěl hlavou. ,, Propánaboha! Jen to ne! … "
,, Proč mu to nepovíš" Prohlížel si jeho rozechvělé rty a prsty, jež nervózně ťukaly o stůl.
,, Mám strach." Zašeptal Bill a zachvěl se od hlavy až patě.
,, Proč?" Špitnul Tom. Jeho hlas zněl vstřícně a jeho oči přetékaly milostí, když se do nich na krátký okamžik Bill zahleděl…
Odtrhl pohled stranou, přejel si ukazováčkem po rtech.
,, Neřeš to…" Zvedl se a přešel ke svému batohu.
,, Tak dobře … Já… Bille, ty jsi mi taky něco řekl, já …"
Sotva to těžce vyslovil, dveře se rozrazily a dovnitř vtrhl Filip. Tom mu nejprve děkoval, pak by ho nejraději narval pozpátku do bidetu. Dělal tuhle činnost jako vrcholový sport. Jeho jediné náčiní byl Filip.
,, Tak se připravujte, pojedeme …" drze se usadil vedle Toma se zářícíma očičkama před něj položil propisku a čtverečkovaný papír. Tvářil se jako vánoční stromeček.
,, Tomi, prosím … jedny piškvorky, než se Bill připraví…"
*
Jeli dvěma auty, zákonitě se mačkali. Brblali. Robin vtipně poznamenal, že kdyby někdo cestoval na výfuku, ušetřili by benzín.
Bill a Alan si neměli tradičně kam sednout. Protože řídil Norbert, Bernard si sedl dozadu vedle Toma. Mezi sebe vtěsnali stále mírně opilého Filipa.
,, Achich ,- budu si muset někomu sednout na klín," zahihňal se Alan. Bill si s hrůzou uvědomil, že Tom si jej změřil od hlavy až k patě a nic nenamítal. To nevěstilo nic dobrého. Určitě mu na zadek nalepí žvýkačku …
Přepočítal se. Alan se na jeho bratra krásně usmál. ,, Můžu si sednout?" ukázal na jeho kolena. Tom se lišácky culil, Bill osamoceně stál před autem. Drobně se rozpršelo a jemu to totálně zkazilo náladu.
Bernard na něj kývnul hlavou, čímž mu dal najevo, že nemá nic proti tomu, když si Bill přisedne. Jenže Bill zaujatě sledoval, jak se Alan usazuje Tomovi na nohách a bláznivě se řehtá. V tu chvíli usoudil, že jestli mu matka k narozeninám opět upeče borůvkový koláč, bude to brát jako provokaci.
Bernard znuděně zíral z okýnka na druhou stranu. Norbert a Samuel nedočkavě popojeli. Bill užuž chtěl obejít auto a doopravdy si hluboce zklamán sednout na kyselého Bernarda. Vzápětí se setkal s bratrovým pohledem. Viděl v něm zvláštní smyslný výraz, který na jeho tělo působil jako magnet.
,, Pojď , tady máš páníčka." Tom chytil Alana za ramena a jako psíka jej jedním pohybem přesunul přes Filipa k Bernardovi. Alanovo mrknutí se ztratilo pod záplavou hustých řas a blonďatého chichotání. Filip ze spánku zachrochtal.
,, Budeš tam pořád jenom tak stát?" Tom si pohladil dlaní stehna. Bill nasucho polknul. Když se ladně a lehounce opíral o Tomovy nohy, klíčil v něm pocit absolutního blaha. Koutkem oka zachytil, jak spolu Alan a Bernard nadšeně flirtují, aniž si to vlastně jsou doopravdy schopní přiznat. Alan se navíc na Bernardovi provokativně vrtěl.
,, Se bojíš, že se rozpadnu, nebo nemám mít takovou poctu, aby tvůj velectěný zadek seděl na mých kolenou?" Zasmál se Tom. Nevěděl, kde se v něm vzal ten uvolňující pocit, ale prsty chytil Billa za úzké boky a maximálně ho stáhnul na sebe. Bill zapištěl.
,, Mám dojem, že na mně sedí pytel much, protože absolutně žádnou váhu necítím." Zabrblal Tom a pobavil celé auto.
,, Já mám zas dojem, že sedím na špuntu od vany…" syknul Bill tak potichu, že chlapci cestující za nimi v druhém autě zařvali smíchy. Alan vyprsknul smíchy. Tom mlčel, podivně mlčel …
Bill se rozhodl vzít situaci pevně do svých rukou. Trochu víc roztáhl nohy a ještě pevněji dosedl bratrovi do klína.
Tom nevěděl, kam s rukama, takže je položil volně podél svého těla. Bill znuděně protočil oči , a když Norbert říznul zatáčku, nalepil se na sklo. Tomovy ruce se zkusmo dotkly jeho pasu.
,,Dřevo jedno ledový …" Myslel si v duchu a intenzivně přemýšlel, co má vlastně dělat. Podle rad, které mu Alan udělil, se s ním měl hodně bavit, obveselovat ho, chovat se přirozeně a také se ho dotýkat.
Bill si vzpomněl na oběd , a nálada chovat se přirozeně , se ihned vypařila.
,, Čím ses to navoněl?" Tom začmuchal nebezpečně kolem jeho dokonale uhlazených vlasů. To byla příležitost. Bill pootočil hlavu a svůdně zamrkal očima. ,, Hádej." zároveň si poodhrnul z týlu pramen vlasů. Tom pochopil, že si má přivonět.
Naklonil se a nosem skoro pošimral Billa na hladké opálené pokožce.
Alan pochopil, že by měl začít jednat. Přestal Bernardovi zkoumat obličej a polospícímu Filipovi zacpal prsty nos. Ozval se zvuk podobný remixu několika tělesných zvuků.
,, Už jsme tam?" Vyletěl Filip a rukama připlácnul Tomovi omylem hlavu k Billově krku. Tom zrovna otevíral rty a nasával vůni, takže Bill ucítil na krku něžný polibek. Vykuleně se od Toma odtrhnul až k okýnku.
Tom zrudnul až na špičce boty. ,, To … To …" Koktal.
,, No, vidíš … T-o-m! Tak tě to doma učili." Filip se rozjíveně řehtal. Ale Tom ho nevnímal. Díval se Billovi do vyplašených očí.
,, Už vím, to je zelený Emerald …"

Pokráčko příště !
Napsala: Syhrael
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.