Prázdniny nad kočku 12.

25. listopadu 2007 v 20:04 | Aduska |  Prázdniny nad kočku
Bill upadl do částečného bezvědomí. Ve stavu nepříčetného nevnímání to vypadalo, jakoby spal. Když Tom zastavil před chatkou a vyprostil ho z auta, naprosto promočený a ledový Bill se mu pověsil kolem krku a něco neškodného zamumlal. Tom pochopil, že šoková satirická terapie byla účinná. Bratr vystřízlivěl.
,, Ty nejsi medvídek, ty jsi tyran… nenávidím tě …" bručel ospale a drobnou pěstičkou mu bušil do zad. Tom se usmíval. Bill to říkal se zvláštním přízvukem, jakoby se mu právě omlouval a švitořil.
Drkotal zuby. Tom ho posadil na židli a zmizel do kuchyně. Bill ze sebe strhával studící oblečení a šokovaně si uvědomil, že zcela vnímá. Opatrně se postavil a několika vrávoravými kroky se přemístil do postele, na níž vyčerpaně padl a téměř okamžitě usnul. Zábly ho nohy a konečky prstů, ale hlavní teď byla touha přenést se do klidu. Zavřel oči a blaženě zavrněl.
Tom se vrátil z kuchyně vysvlečený do půlky těla. S dekou navíc a teplou šťávou. Bill si z polospánku uvědomil, že nyní bude bezcitně sražen na zem do spacáku a vyslechne si miliony připomínek, že se chová jako dítě a měl by se vrátit domů - nebo ještě nejlíp ručkovat po stromech.
Tom si přisedl na kraj postele a opatrně přehodil přes Billa deku. Dlaní jej hladil po rukou a nebezpečně se dotýkal stehen. Chtěl ho alespoň trochu zahřát. Bill několikrát zamlaskal, oslovil Toma "zlatíčko" a celkem třikrát mu navrhnul, aby si vlezl k němu a zahřál ho. Počtvrté otevřel oči a malinko se nadzvedl na loktech.
Tom mu podal hrnek s horkým pitím.
,, Posuň se…" pronesl lhostejně. Bill nadšeně poslechl. Tom přes něj přelezl do postele. I on byl podivně studený a promočený. Jeho dready vypadaly na letmý pohled jako nasáklá houba s vodou.
Bill se k němu těsně přitulil a snažil se z něj vysát veškeré zbytkové teplo. Za okny opět bubnoval déšť a několikrát se cvičně zablesklo. Bill se schoval pod přikrývku až po nos a ruce si položil Tomovi na břicho. Usínal.
Tom se jej opatrně prstem dotýkal na tváři a druhou dlaní jej hladil po zádech. Byla to vzácná chvilka, kdy si byli takhle blízko, kdy se sebe dotýkali pod výmluvnými gesty po troše tepla. Kdyby oba nebyli tak otupělí a necitelní od chladu, jistě by to vnímali jinak.
,, I když mě nenávidíš, tak pro mne si stále ten nejdůležitější. A tak to zůstane, i kdybys ty nechtěl …" zašeptal Tom křehce a skoro neznatatelně se dotknul rty Billových mokrých vlasů.
Ozvalo se jemné zachrápání.
Souhlas …
*
Billa probudila nesnesitelná bolest celého těla a podivný houpavý pocit, který předtím nikdy nezažil. Sotva otevřel oči, cítil, že včerejší dávka alkoholu mu doslova leze krkem. Natolik se probudil, že duchapřítomně otevřel okenici a včerejším obsahem divoké noci podaroval kmen plané třešně.
Když konečně přepadl zpátky na postel, s bledým mrtvolným výrazem se držel za břicho a tiše si broukal uklidňující slůvka. Bylo mu nepředstavitelně zle a motala se mu hlava.
,, Myslím, že po včerejšku už se na skleničku ani nepodíváš, nemám pravdu?" ironicky chladný hlas se ozval z vedlejší postele. Bill se ztěží podíval na ono místo, koutkem oka spatřil bratra, jenž si četl jeho časopis a zablácené boty si otíral o Bernardův polštář.
,, Dej mi pokoj…" Zahučel Bill a zavrtal se pod deku zády k bratrovi. Nejraději by si zalezl někam do díry a tam si v klidu a tiše umřel. Při jeho hlase si vzpomněl na včerejší noc. Na každičký detail. Jak se po něm plazil, jak byl na něj hrubý, na scénu ve vodě … Šílené. Připadal si neuvěřitelně špinavý a trapný. A také tu bylo něco, co bolelo … Tom měl dokonalou příležitost, mohl si s ním užít, mohl jej využít. Ale neudělal to a to Billa ubezpečilo, že u něj doopravdy šanci nemá. Schoulil se do klubíčka a potlačil touhu zalézt si pod postel.
,, Jsi neuvěřitelný paličák, Bille! Říkal jsem ti, že tam nebudeš pít, vždyť ti nic nesneseš! Měl jsi sotva skleničku nějakýho koktejlu… Kdo tady za tebe má zodpovědnost?! Já! Matka by mě přetrhla, kdyby si pro tebe měla přijet a najít tě v takovým stavu, jako si byl včera!"
Bill si zacpal uši a strčil si hlavu pod polštář. Tom z něj vztekle strhnul deku a odhodil ji ke dveřím. Bill ukřivděně zapištěl a proklouznul mu pod rukama do rohu místnosti.
,, Já tě zabiju, Bille!" Ubezpečil ho Tom klidným a zvučným hlasem, načež chudák Bill proskočil otevřeným oknem ven. Oběhl chatku a hodlal zmizet do lesa. Tom byl rychlejší, vyletěl dveřmi za ním a bleskově ho dohnal. Bill skočil za Bernarda nevinně rozdělávajícího oheň a hystericky s ním před sebou cloumal jako s bílou mírovou vlajkou.
,, Jsi nenormální, víš vůbec, co jsi dělal?!" Řval Tom nepříčetně a chtěl Bernardovi utrhnout hlavu, aby na bratra alespoň trochu viděl.
,, Nevím, proč se o moji maličkost vůbec staráš! Zvládl bych to sám!" Oplácel Bill kvílivým hláskem a tlačil si Bernardovu hlavu před svůj drahocenný krk. Točil se dokola a nutil Bernarda ke stále rychlejším otáčkám. Bernard byl natolik dezorientován a překvapen, že se ani nijak nesnažil toho vetřelce ze sebe sundat. Až když mu Bill uhýbající se před Tomovou dlaní skočil za krk, oklepal se jako pes.
Chlapec dopadl zády na zem, rychle vyskočil na nohy a hnal se k lesu. Tom za ním s kopáním do kamínků a nepříčetným dupáním.
Bill neměl boty ani kalhoty, takže jeho sprint se dal přirovnat k závodnímu plnokrevníkovi. Tom cupital v kapradí jako baletka, přidržoval si kalhoty vysoko zdvižené a proklínal svoje nevýhodné bratrské postavení. Navzdory všemu tuhle roli miloval. Zlobivý bráška mu udržoval adrenalin a zdravý tlak.
Tom vyvinul nadzvukovou rychlost, Bill kličkoval mezi stromy a vyhýbal se hříbkům, cítil, že bratr jej dohání. V poslední vteřině, než po něm mohl hmátnout, Bill se rozhodl pro ten nejzákeřnější plán, jaký ho vůbec mohl napadnout. Ale než aby mu Tom do chřtánu narval šišky a donutil ho polknout, zašmátral rukou dozadu za sebe a zachytil cíp jeho trika. Škubnul takovou silou, že uslyšel zapraskání švů. Vzápětí cítil, jak jej váha bratrova těla nutí klesat k zemi.
Ve finále s sebou švihnul do jehličí s rozzuřeným Tomem na zádech. Ucítil jemné šlehnutí kapradí přes kotník, což mu v hlavě rozsvítilo další nápad.
Tom při dopadu na bratrovo křehké tělo vykulil maximálně oči a dlaní se snažil zmírnit ostrý pád. Přesto se po něm nechtěně vyválel. Bill to doprovázel srdceryvným kvílením. Od zadržovaného smíchu mu vytryskly slzy.
Vteřina ticha, v dálce houkala sova, vyli vlci a kvílel Filip, který si v koupelně spletl kohoutky.
,, Bille…?" zašeptal Tom a slabě se nadzvedl na loktech. Na břichu cítil bratrův zadek slisovaný na placku.
Bill spíše zamňoukal, než nějak srozumitelně odpověděl.
,, Proboha … jsi v pořádku? Není ti nic?" V Tomovi hrklo. Určitě mu zpřerážel všechny končetiny, roztříštil lebku a zlámal všechna žebra…
Odkulil se od něj na bok a prsty mu podstrčil k obličeji, aby mu nadzvedl hlavu. Strefil se akorát na jeho rty. Bill pootevřel ústa a opatrně je olízl. Tom ztuhnul a cukl s rukou zpátky k tělu.
,, Myslím, že pro oživovací techniky se nestrkají prsty do nosu …" zašvitořil Bill medově. Přetočil se na záda a z čela si odhrnul pramen neposedných vlasů.
,, Já tě asi roz-…" Tom se na něj chystal vrhnout, ale Bill jej chytil za ramena a nasadil bolestnou grimasu.
,, Moje noha! Strašně mě bolí noha… Ta levá! Au , Tome, ty jsi mi zlomil nohu!" Díval se mu hluboce do očí a usedavě štkal. Doufal, že dvojče jeho lež nijak neprokoukne. V Tomových očích se doopravdy zrcadlil záblesk strachu.
,, Vážně? Ach, promiň … ukaž, podívám se…" klekl si a dlaní mu sjel po stehně až ke kotníku, kde něžně stiskl. Bill blaženě přivřel oči. Miloval jeho obratné prsty. Tom působil trochu neohrabaně a nemotorně, že by dokázal rozmáčknout vajíčko , kdyby se ho dotknul, ale jenom Bill moc dobře věděl, jak dokáže být něžný. Toužil, aby se ho dotýkal… Jemně si povzdechl a blaženě se protáhnul.
,, Tebe to nebolí…?" hlesl Tom podivně zklamaně.
,, Jéžiš a jak! Au! Tome, nemačkej mě tak!" Okamžitě nasadil na ukřivděnou nitku. Tom by si nejraději mnul ruce. Kdyby tenhle živel byl na chvíli lazar, bylo to pro něj naprosto bezchybné! Všude by ho musel nosit, musel by mu pomáhat, mohl by být přítomen v koupelně, když by se sprchoval… Stačilo málo, aby si radostí poskočil.
,, Budu tě muset donést k chatce, určitě nemůžeš chodit!" Shýbnul se nastavil mu ramena, aby se jich Bill mohl chytit. Zachvěl se od konečků vlasů po paty, když jej mohl držet v náručí. Připadal si důležitě, jako v nějakém romantickém filmu. Bill se mu za zády ušklíbal a uzloval mu dready do jednoho velkého motouzu.
*
Kde se vzal, tu se vzal … Naproti jim přiběhl Alan, kterého Bill očima poslal přímou cestou do jistých intimních partií. Alan kroutil hlavou a živě gestikuloval. Bill ho nechtěl ani vidět. Díky němu prožil včera největší ostudu svého života.
Tom donesl bratra do chatky a položil ho opatrně na postel. Alan se vetřel do místnosti a snažil se k Billovi přitulit, aby mu mohl něco omluvného pošeptat. Tom je nevraživě sledoval. Viděl na Billovi znechucení.
,, Bille, takhle jsem to nemyslel!" Chytal ho za ruce a nutil jej očima, aby poslouchal. Bill uhýbal a vysílal k Tomovi oční signály. Tom nejprve nechápal, proč Bill svého nejlepšího kamaráda nechce vidět, ale nakonec se rozhodl vyhovět a Alana jemně vyvedl před chatku s tím, aby ošetřil Filipovi popáleniny, protože budou muset do nemocnice na rentgen. Chudák Alan vypadal na to, že se zhroutí. Pokoušel se k Billovi dostat okýnkem, ale Tom vztekle zabouchnul okenice. V chatce se rozhostilo nepříjemné šero a Bill výrazně posmutněl.
,, Co se děje?" Tom si přisedl vedle bratra a zpytavě si ho prohlížel. Bill lhostejně pokrčil rameny.
,, Nevím, nepohodli jsme se…"
Ozvalo se bušení na dveře chatky. ,, Vysvětlím ti to!"
Bill si demonstrativně položil dlaně na uši a díval se do země. Tom pozoroval jeho chvějící se rty a skelný pohled. Viděl na něm pokoření a hanbu.
,, Tome … To včera… promiň." Nejistě se na něj podíval a sklopil plaše pohled. ,, Vůbec jsem nevěděl, proč jsem to dělal… Je mi hrozně…Ani jsem si pořádně neuvědomoval, že … že něco takového říkám tobě." Hlesl a vůbec poprvé za celou dobu pobytu vyhledal jeho dlaň a upřímně ji stiskl. Jeho srdce se pod teplým dotykem bratrovy vstřícné ruky hlučně rozbušilo.
Tom uvnitř sebe nabýval rozporuplných pocitů.
,, Bylo to nepříjemné." Zašeptal. ,, Ale nezlobím se … Vím, že za to nemůžeš … Co s tím má co společného Alan? On tě opil?" Z Tomova hlasu bylo znát, že Alana doopravdy nemá tak rád, jak předstírá.
,, Ne, to ne …" Bill si povzdechl. ,, I když … zčásti. Pili jsme chvíli spolu."
Krátce se zadíval na kupku oblečení a v očích se mu vyrojili čertíci.
,, Oblečeš mě? Prosím? Ono to vážně moc bolí …" Usmál se.
Zamluvil to.
Tom kupodivu neohrnul nos, ale oplatil mu to úsměvem. Podal si kupku Billových oblíbených věcí a klekl si na kobereček před postel, aby mu mohl pohodlně obléci kalhoty. Byl maximálně ochotný a vstřícný.
Bill jej pohladil po tváři. Tom k němu zvedl pohled a na chvíli zatoužil jej políbit.
,, I přesto všechno, co jsem ti včera řekl , tě mám strašně moc rád. A tak to bude, i kdyby tys nechtěl…"

Pokráčko příště !
Napsala: Syhrael
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.