Prázdniny nad kočku 3.

8. listopadu 2007 v 20:14 | aduska |  Prázdniny nad kočku
Auto zastavilo, Filip je ubezpečil, že už jsou na místě. Bill ihned rozrazil dveře a vyrazil ven. Tom se jenom nebezpečně usmál, když uslyšel tupou ránu. Avšak vyskočil stejnou rychlostí, když se ozvalo Billovo bolestné zakňučení. Tkanička v pantech ho měla zabrzdit, ne mu podrazit nohy.
,, Bille?" Klekl si k ležící postavě. Bál se, že se mu podařilo mu zlomit nohu. Avšak Bill právě poznal, čí vinou leží na zemi. Vymrštil se jako zmije a pověsil se bratrovi kolem krku. Tom překvapeně přepadl dozadu. Bill se na něj překulil. Instinktivně hmátnul kolem sebe a hledal nějaký špičatý klacek, co by mu vrazil do nosu, ale udloubl jenom kousek bláta. V noci pršelo, takže jeho ručka zalovila v kaluži a zamatlala bratrovi obličej.
,, Tak tohle si už neolížu…" Usmál se spokojeně, jak vyřešil pomstu. Zvedl se a setřepal ze sebe jemná semena travin. Tom vyskočil na nohy jakoby jej zem pálila. Prskal bláto a posílal Billa až na druhý konce vesmíru.
Filip stál u kufru s batohy a prohýbal se smíchy. Právě objevil dva spojené batohy. Tom je též spatřil , došel mu ten účel, proč jsou spojené…
Bill se právě rozhlížel po krajině a uvědomoval si, jak to tu bude příjemné, když jej někdo zezadu popadl do náruče. Zapištěl. Tom s ním pohazoval za účelem z něj tu ranní bagetu vymačkat.
,, Jak si ty batohy spojil, Billine, já s tebou nebudu v jednom stanu!" Nesl ho k rozlehlému rybníku. Bill poznal, že jde do tuhého. Vody se bál, ve svých šestnácti plavat neuměl! Takže když Tom kráčel po dřevěném molu a jízlivě se ušklíbal, Bill ho objal kolem krku a přitiskl se k němu. Toma přepadl vtíravý pocit, že je mu podivně příjemné, jak se na něj Bill lepí a bázlivě se rozhlíží po vodní hladině.
,, Co bys řekl tomu, kdybych tě tam hodil? Tady pod hrází je docela hloubka, řekněme tak tři a půl metru určitě …" Postavil se až na krajíček, nahnul se a Billa doopravdy pustil. Ozvalo se srdceryvný výkřik, ale vyšel naprázdno, Tom jej opět bezpečně chytil.
,, Tome, tohle ne, pusť mě na zem…" Zakňoural Bill a snažil se vyškubnout z Tomova sevření. Ale Tom jej opět vyhodil do vzduchu a chytil. Měl v rukou strašlivou sílu, pohazoval si s Billem jako s loutkou. Ten podivně zmlknul strachy. Ta černá vodní hladina pod ním vypadala doopravdy nebezpečně, naplňovalo jej to strachem.
,, Víš, takhle se dřív učily malý děti plavat, že se tam hodily."
Tom se viditelně dobře bavil.
Bill vyděšeně zíral. Nebyl si jist, čeho všeho je Tom schopný. Kulil na něj oči a mezi prsty svíral jeho dread. Tom neuhnul ani o píď. Naklonil hlavu a sjel z Billových očí na rty. Bylo mu jasné, že by se těžko ovládal, kdyby s ním měl být v jednom stanu. Bill spal skoro nahý a Tom neručil za svoje podvědomí. Chystal se tu pořádně opít, mohl by se na něj v takovém stavu vrhnout nebo mu vyzradit jedno svoje veliké tajemství, kdyby jej Bill vyprovokoval. Tomovy city byly těžko pochopitelné a silné.
,, Tak mi slib, že ty batohy rozpojíš. Nebo ti tvoje věci vysypu a budeš si je nosit po kapsách." Tom s Billovým tělem zatřásl o něco prudčeji. Mírně se zakymácel, měl též problémy udržet rovnováhu.
Bill zavrtěl hlavou. Tom by se nejraději smál jeho rozhodnosti. Černá hříva jej pošimrala pod nosem.
,, Ne, já nechci být s nikým cizím! A matka říkala, že mám být s tebou!"
Věděl, že tudy cesta nevede. Bill se nevzdá a Tom neměl to srdce ho tam hodit. Odevzdaně protočil oči v sloup. Popošel od nebezpečného mola a postavil Billa na zem. ,, Tak dobře, ale nebudeš dýchat můj vzduch!"
Vypadalo to, že Bill by radostí objal celou zeměkouli nebo alespoň bratra. Krůček za ním našlapoval k autu a rozhlížel se po okolí. Bylo to tu nádherné, až na tu vodu. Z jedné strany les, z druhé rybník, uprostřed louka s několika chatkami, z nichž jedna patřila Filipovi. Zítra měl správce přijet otevřít chatky, do té doby museli všichni "účastníci" spát ve stanu. A že tu bylo lidí požehnaně. Tom se všemi znal, přivítal se. Bill zatím stál u auta a čutal nohou do kamínků. Cítil se odstrčený, ztracený, všichni si ho nedůvěřivě prohlíželi. Tom se objal s jedním černovlasým chlapcem a konečně utkvěl pohledem na bratrovi. Přišlo mu ho na kratičký okamžik líto, věděl, že se musí cítit nechtěně. Písknul na něj. Bill zvedl hlavu a přicupital k němu jako pejsek. Tom mu jistě položil ruku kolem ramen.
,, Tohle je můj …brácha. Bill."
Šest párů očí se na něj upřelo. Bill se podvědomě k teplu bratrova těla přitiskl víc.
,, Vítám tě!" Zasmál se jeden z nich. A ostatní ho následovali. Přijali ho k sobě okamžitě. Všichni si s ním podali ruku a vyzvídali podrobnosti. …
Tom se vrátil k autu. Náklad, co Filip přivezl, se musel zanést někam do stínu k chatce. Alkohol nejlépe namočit do rybníka, aby získal teplotu.
Bill občas očima vyhledal Toma, připadalo mu, že je na něm v tomhle směru závislý a stále ho musí mít nablízku.
Zapamatoval si jména všech - nejmladší klučina s fialovými obarvenými vlasy se jmenoval Alan. Nejmenší, takový benjamínek, metrosexuál jak vyšitý, pečlivě ustrojený a se zuby perlově bílými. Billovi se jevil jako velmi sympatický.
Hnědé vlasy a mandlové oči měl Bernard. Vypadal , že se umí hodně dobře přetvařovat. Billa si změřil zvláštním pohledem, ulpěl na jeho namalovaných očích a povytáhl obočí. Tohle černovlasé žábě si u něj moc sympatií nezískalo.
Kvido se pyšnil brýlemi a nádherným úsměvem. Tváře s dolíčky a obtloustlá postava značily dobrosrdečnou povahu.
S nosem nahoru podal Billovi ruku Norbert. Bratr Bernarda. O něco mladší a stejně nekompromisní.
Nejmladší tu byl Oskar. Pískově žluté vlasy a pihy na tváři mu dodávaly rošťácký vzhled. Dva bratři - Robin a Samuel byli už od pohledu ti největší sukničkáři s podivně zabarvenými vlasy.
,, Bille," oslovil jej Bernard. ,, Budeme tě muset asi k někomu přiřadit do stanu na dnešní noc."
Bill odvrátil pohled, Bernard se mu nelíbil, jeho uhrančivé oči byly doopravdy vlezlé. Kvido do něj jemně strčil. ,, Může být se mnou."
Alan zavrtěl hlavou. ,, Nebo se mnou."
Začínající hádku vyřešil Tom, jenž od auta jemně houknul, že za bratra přebírá zodpovědnost on.
Samuel a Robin se mezitím začali prát o to, kdo odnese alkohol k rybníku. Bernard je nevrle okřikl, že nejlepší bude, když se půjdou podívat na druhou stranu lesa, jelikož tam kempuje dívčí tábor.
Bill se chtěl z chumlu chlapců nenápadně vytratit za Tomem, ale Alanova otázka jej přikovala na místo.
,, Koukali jsme, jak tě Tom chtěl hodit do vody, nějak ses bál. Dyť na kraji není taková hloubka…"
Bill nervózně přešlápl, nejraději by zalhal, ale nakonec jenom tiše pípnul. ,, Já neumím plavat."
Chlapci udiveně vykulili oči. ,, Asi by ses to měl naučit. Chceme se jít navečer smočit, tak tě vezmeme s sebou…" Oskar snad poprvé promluvil. Ihned se vzdálil, aby pomohl Filipovi zaparkovat. Ten totiž zajel kufrem do rybníka.
Bill se drobně uculil, aby dal najevo, že tu velkorysou nabídku přijímá, ale uvnitř právě zjistil, že pobyt tady bude asi horší než čekal. Tom si ho nebude všímat, možná ho nechá pojít hlady, ostatní si ho sice všímat asi budou, ale tak, že se Bill bude muset naučit polykat vodu.
Bernardovy oči sjely k chlapcově oblečení a urputně si je prohlížely. Samuel a Robin se s hlaholem rozloučili, že půjdou okupovat onen dívčí tábor.
,, Bille, pojď se mnou, vezmeš sobě a bratrovi stan, přivezli jsme je na dnešní noc, než se otevře chatka." Bernard ukázal rukou kamsi k lesu, kde měl zaparkované auto s přívěsem. Bill dobrácky přikývnul.
Bernard jej vedl kolem chatky dozadu, oklikou k autu. Bill kopal kamínky a ty drobné sbíral do kapsy. V noci je vysype bratrovi do spacáku. Bernard se opřel o auto a ušklíbl se. ,, Jsi zvláštní..."
Bill si dřepnul na zem, aby klacíkem vydoloval jeden obzvlášť ostrý kamínek. Vzhlédnul nahoru k Bernardovi a nechápavě pootevřel ústa. ,, Jsem v hodně věcech podobný Tomovi, dělám i stejná gesta, to bude asi tím…" Mírně zčervenal, když si Ben olízl rty. ,, Jo, to máš asi pravdu." Konečně se ponořil do vleku a hledal stan.
Bill se zvedl, s kapsami narvanými šutry. Opřel se vedle Bernarda. ,, Chceš pomoct?" Naklonil se do vleku a rozmotával zapletené tkanice. Bernard na něm utkvěl očima. Bill už předem věděl, že se večer asi otře podolkem proti uřknutí.
,, Tak obratné prstíky jsem ještě neviděl…"
Bill napjatě sledoval, jak Bernard pokládá ruku na jeho zápěstí a sune ji nahoru. Povytáhnul obočí, když ucítil jeho dlaň na krku.
,, Máš tu broučka …"
Než stačil nahmatat nějaký železný kolík a Bernarda jím od sebe odstrčit, uslyšel hluboké zakašlání. Projel jím mráz.
,, Neruším?! Bille, jdeme si postavit stan, pojď, pomůžeš mi!" Tom viditelně zuřil. Bernarda sjel vražedným pohledem, bratra postrčil před sebe.
Bill těžce klopýtal a neustále se otáčel na Bernarda, jenž se potutelně usmíval. ,, Bille, po krku ti pořád leze ten brouk."
Bill si uvědomil, že má na hmyz alergii. Prudce vyskočil do vzduchu a plácal si dlaněmi přes krk. Tom ho nechápavě s ohrnutým horním rtem pozoroval.
Brouček se po Billově laním krku doopravdy procházel. Neškodný. Bill ho něžně vzal na prst. Otočil se na bratra.
,, Hele, pavouk, sleduj!" Jedním pohybem nadzvedl Tomovi triko a prostrčil tam dlaň. Než si stihl vychutnat dotek jeho hebké pokožky, byl vzápětí odstrčen na dva metry daleko - do kopřiv.
Tom zapištěl jako holka, načež Bernard přepadl do vozu se stany. Tom ze sebe stáhnul triko a jal se rozepínat i kalhoty. Nesnášel pavouky. Avšak přestal, když si uvědomil bratrův zvláštní pohled …
Bill se pomalu zvedal z kopřiv, drbal se na čele jako opice a s očima přivřenýma netrpělivě očekával, až se Tom vysvleče. Ten si překvapeně olíznul rty. Vyklepal triko, přemýšlejíc o Billově pohledu. Na bílém lemu objevil miniaturního broučka … Kupodivu se nehněval, jak Bill očekával. Oblékl se, popadl stan a jakoby se nic nestalo, kráčel dál ke stanovému městečku.
Bill koketně zamával Bernardovi a se skučením, jak si vyrvával kořínky kopřiv z vlasů, se vydal za bratrem.
,, Tome, počkej …" Zavolal a doběhl ho. Tom nastolil ignoraci, vypadalo to, že by si raději povídal se zipem od poklopce.
,, Promiň, já vím, že pavouky nesnášíš…" Bill se lísal. Elegantně mu pomáhal nést stan, odkopával Tomovi z cesty kamínky. Zatím se tu výborně bavil, nechtěl, aby ho Tom poslal busem domů.
Tom promluvil až po pár krocích. Tvářil se vážně.
,, Podívej, nevzal jsem tě sem proto, abys mi tu sváděl kamarády!" Štěknul, tentokrát bez jakékoliv známky nadsázky nebo humoru. Bill svěsil hlavu a cíp stanu zvednul o něco výš. ,, Ale tak to nebylo, já jsem jen-…"
,, Mě nezajímá co jsi nebo nejsi, prostě se Bernardovi obloukem vyhni. A velkým obloukem. Jasný?"
Prostoduchá otázka z Billovy strany byla svržena jízlivým ,, Proto!".
Jenomže to bylo, jakoby někdo dítěti vysvětloval, že nesmí jíst čokoládu, protože mu bude blbě. Taky spořádá celou tabulku. Samozřejmě Bill nebyl výjimkou, Bernard se mu líbil. Nikoliv jako partner, ale byl přesně ten typ, se kterým se dá flirtovat, který se nádherně provokuje a také… Billovi se na tváři mihl úsměv. Podíval se na bratrovu tvář z profilu. Tomův kšilt k němu odrážel prasátka. Bill si protřel oči. - Třeba by mohl žárlit, kdybych se k Bernardovi vtíral a možná by si to konečně uvědomil …
Zpečetěno, chudák ledový Ben se stane nástrojem jeho svádění…

Pokráčko příště !
Napsala: Syhrael
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.