Prázdniny nad kočku 9.

20. listopadu 2007 v 20:19 | Aduska |  Prázdniny nad kočku
Následující den se zřetelně ochladilo, probudili se do sychravého odpoledne, budík totiž ukazoval skoro půl dvanácté. Jako první se probudil Bernard, vzápětí Tom a Bill.
Bill si hověl u bratra pod peřinou a tahal ho za dready. Tom se totiž otočil čelem k oknu a sledoval, jak Norbert pobíhá mezi stromy a vydává až přehnaně dávivé zvuky. Filip za ním běhá se zbytkovým alkoholem a nadneseně mu líčí zážitky včerejší noci. Vypadalo to, že ostatní ještě spí.
,, Můžeš mě podrbat na zádech," brouknul Tom a lišácky se zasmál. Bill se nejprve zeptal, kam dal drátěnku, ale pak zvítězila chvilková zapálenost se ho dotýkat. A Tom to vylepšil tím, že si lehnul na břicho přes celou postel. Bill tedy neměl místo. Aby nemusel klečet na podlaze, vyřešil to nadmíru ďábelsky - obkročmo si mu sedl na záda. Tom přivřel oči a dusil smích do polštáře. Doopravdy nevěděl, proč mu to přijde tak komické, Samuel a Robin tuhle "polohu" dělali běžně, když si masírovali namožená záda. Oni byli celí poněkud podezřelí, k sobě byli až přehnaně aktivní. Filip Tomovi v návalu agrese jednou vyzradil, že jsou na sobě tak závislí, že si volají každou minutu, když nejsou spolu a holky si střídají s důvěrnými informacemi, jaká je dobrá a která ne.
Bill opatrně dlouhými nehty přejížděl Tomovi po zádech a uvnitř sebe nahlas uvažoval, co se to stalo, že mu Tom dovolí, aby na něj tak důvěrně sahal. A vypadalo to, že mu to přináší i potěšení. Užívali si to oba, ale brblali narážky.
,, Máš hroší kůži, zlomil jsem si na tobě nehet…" Bill vzal dva Tomovy dready a zavázal je na uzel k sobě.
,, Lezou ti v tom breberky, pak se divíš, že tě všechno svědí."
Tom pootočil hlavu a nasadil mučednický výraz. ,, Neměl jsem tě brát v noci k sobě, to mám z těch tvých srágorek, co si patleš na ruce."
,, To je krém po opalování." Pronesl Bill důležitě.
,, Tak proč si s ním natíráš i prsty u nohou?" Zakřenil se Tom. Bill podivně ztuhnul. Doopravdy to udělal, protože byl až příliš zvědavý na rady z časopisů. Jenomže … Udělal to, když vylézal ze sprchy. Nahý.
,, Tys mě špehoval?!" Sykl divně ostře a zaryl prsty Tomovi do ramen.
,, Já jsem se jen díval, jestli je už volná koupelna, protože Alan říkal, že si to … odešel okýnkem."
Bill nevěděl, co by měl udělat, proto z bratrova těla raději slezl. Pohledem zkontroloval Bernarda, který si četl Billův časopis a podivně u toho hýkal smíchy.
,, A nemáš ani žádný svaly…" brblal si Bill pro sebe a hledal nějaké použitelné kousky oblečení. Opatrně překročil spícího Alana a ponořil se pod Bernardovu postel, aby vydoloval tričko, které mu tam včera Tom smetákem prostrčil.
Tom se mu fascinovaně díval na zadek. V hlavě se mu rozsvítilo. Co si včera v noci umanul, když mu Bill usínal v náručí? Že si s ním zkusí promluvit … Riskoval, ale také věděl, že Bill mívá pochopení, vždycky se snažil v problému najít řešení. Kdyby mu Tom naznačil, že o něm uvažuje trochu jinak než o bratrovi, třeba by se to celé nějak osvětlilo. Rozhodně to bylo lepší, než se stále utápět v nejistotě.
Bill si posbíral svršky a zmizel v koupelně. Tom se posadil na posteli. Přemýšlel.
Alan se pomalu probouzel. Protahoval se a brblal, že se vůbec nevyspal. Byla mu zima a levou tvář mu zdobila parádní podlitina.
,, Jde ti to k vlasům," zašklebil se Tom. ,, Hlavně to neukazuj Billovi, nebo se nechá zmlátit a obarví si vlasy na fialovo."
Bill z koupelny zavřískal, že ho slyšel a že si to s ním pak vyřídí. Alan se zkřehle zasmál. Skrčil si nohy pod sebe a zachumlal se do spacáku.
,, Nedělej scény, vždyť je léto." Ohradil se Bernard, aniž by vzhlédl oči od dvojstránky s reklamou na tyčinku Mars.
,, Já jsem chudokrevnej." Odsekl.
Tom si na prstech odpočítával, kdy se Alan Bernarda zeptá, jestli by si k němu mohl "přilehnout". Skrčil akorát malíček a prsteníček, když se Alan Bernarda nesměle otázal. Ztichla i voda v koupelně, jak Bill špicloval uši.
Bernard se nezvykle zakřikle podíval na Toma - jánejsem gay; říkaly jeho oči. Tom ty svoje protočil ke stropu.
,, Jen si k němu vlez, ani se neptej, beztak je taky celej studenej." Pokýval hlavou.
Bernard rozmrzele nadzvedl deku a vtěsnal se málem do rámu okna.
Alan se k němu nadšeně přitulil. Opřel si hlavu o jeho rameno a četl s ním časopis. Tiše švitořil a zakázal mu obracet stránky, dokud si to třikrát nepřečte. Vypadal spokojeně a Bernard se od něj už ani nesnažil odtahovat.
Bill vyšel z koupelny zrovna ve chvíli, kdy do chatky vtrhnul hladový Filip v těsném závěsu s Norbertem. Ten, když uviděl Alana v Bernardově posteli, úplně zesinal a vzápětí se znechuceně odvrátil. Choval se, jakoby se nic nestalo, posadil se na postel ,a na Billa, který si odlakoval nehty a rozhodl se nenalíčit, se usmál. Bill mu to oplatil kývnutím hlavy a Tomovu vtěrnou otázku , kde si nechal fasádu, přešel ignorací.
,, Možná bychom si mohli zajít někam na oběd…" Nadhodil Filip čichajíc k Billově řasence.
Alan si zívnul. Přitiskl se k Bernardovi ještě víc a Norbertovi věnoval pohled plný zášti.
,, Když vzbudíš ostatní a vymyslíš, co budeme dělat odpoledne, tak jasně."
Bernard zaklapl časopis a odložil ho na stolek. Filip se vlažně zasmál. ,, Zařídím to." Zmizel z chatky jako štika. Za chvíli Bill nadšeně hlásil, že nese od rybníku dva kbelíky s vodou a míří do chatky k Oskarovi. Ozval se šílený řev a všichni mokří kluci se za Filipem vrhli. Ten utekl do lesa. Dvojčata se mohla smíchy potrhat, ani Bernard si nedokázal zachovat vážnou tvář.
Norbert stále po Bernardovi divně koulel očima, snad ho chtěl zhypnotizovat. Když Alan odešel do koupelny, Bernard po bratrovi skočil a chytil ho pod krkem.
,, Neustále se mi pleteš do života a snažíš se mi i zabíjet kamarády. Pamatuj si, ty spratku, že jestli mi budeš dělat problémy, zavolám otci a vymyslím si na tebe takovou prasárnu, že budeš mít do konce života domácí vězení!"
Tom se očima spojil s Billem a ukázal hlavou ke dveřím. Měli by je nechat o samotě.
Sotva vyšli ven , Bill se natěsnal uchem na dveře a Tom se skrčil pod otevřené okno.
Bernard rotoval po místnosti jako sršeň. Nadával Norbertovi tak, že se tabulka skla otřásala a Bill si zacpával uši. Filip se vrátil z lesa a přitiskl hlavu hned vedle Billa.
Po několika minutách ostré hádky se rozhostilo hrobové ticho. Tom neodolal, klekl si a podíval se nenápadně do okýnka. Zůstal zírat s otevřenými ústy. Norbert seděl na posteli s hlavou v dlaních a vzlykal. Bernard před ním stál jako bůh pomsty a Alan je oba sledoval ode dveří koupelny s kartáčkem na zuby.
Tom se podrbal na čele a dál zíral drze do okna. Nemohl si prostě pomoct.
,, Ty jsi mě prostě vždycky nenáviděl, nevím, co jsem ti udělal!" Nedovolil slzám, aby je Bernard viděl. Sklopil plaše modré oči a toužebně pohlédl ke dveřím. Než za nimi stačil zmizet, Bernard se opřel dlaněmi o jeho ramena a přinutil ho, aby se mu podíval do očí. Byly podobné jako ty jeho, jen v nich bylo více vážnosti a podivně se leskly.
Filip stoupnul Billovi na nohu, jak se snažil prorvat do klíčové dírky.
,, To není pravda, ty to víš…" Zašeptal Bernard a pramen hnědých vlasů mu odhrnul z tváře. ,, Ty pro mě znamenáš hodně, i přes to, jak se občas chováš…Jsi můj bratr, můj milovaný bratr. Řekl bych ti to už dávno, neuhýbej, ty to chceš slyšet… Nemůžeš být pořád tak sám, proč se uzavíráš? I přede mnou. Ty víš, že ti dokážu pomoci." Opatrně si klekal a hladil ho po tváři. Norbert neucukl, jenom se na něj s bázní díval. Nedokázal pochopit, proč si nedovolí k němu vybudovat pevnější vztah. Bernard mu právě ukázal, že v to doufá a on ho nechtěl zklamat.
,, S nimi se bavíš, se mnou ne … Proč?" Zakňoural zmoženě. Ben se krátce zasmál. ,, Snad nežárlíš. To víš, že o tobě mám přehled… Ty se mě vyhýbáš, ty nechceš, abych se o tebe zajímal. Několikrát si mi to řekl, nepamatuješ si?"
Norbert jemně přikývl. ,, Ale tak to není." Natáhnul ruku a dotknul se Bernardova zápěstí. ,, Já … chtěl jsem … se zeptat, jestli bys se mnou nešel večer do lesa. Jen se tak projít… Jako kdysi. Chci si s tebou povídat…"
Tom za oknem tiše hvízdl. Norbert nikdy nebýval tak vstřícný, jako teď. Bylo všeobecně známé, že svého bratra nenáviděl. Několikrát se porvali, vyčetli si i nos mezi očima. Bernard trval na tom, že vina není na jeho straně. Přikládal to sourozenecké averzi.
,, Moc rád…" Usmál se Bernard. Jeho ústa se zvlnila do příjemného úsměvu a oči se na chvíli staly neobvykle vstřícné. ,, Ale, mám jednu podmínku…" Naklonil trochu hlavu a bratrovu ruku stiskl ve své dlani. ,, Chci, aby ses Alanovi omluvil. Nevím, jak to včera vzniklo, ale nechci, aby se to opakovalo…"
Norbert zaváhal, nakonec souhlasil.
,, Ty a on … mezi vámi něco je?" V jeho hlase byl znát jistý druh starostí.
Bernard několikrát zamrkal, jakoby se rozmýšlel. Norbert toho ihned využil, aby protnul nepříjemné ticho.
,, Víš, mě nevadí, že je gay … Nevadí mi jeho orientace, ale já nechci, aby sahal na tebe. Kdokoliv jiný, ale on ne…"
,, Proč?" Bernard pozvedl překvapeně obočí. ,, Chceš mi snad naznačit, že i kdybych já byl " na píšťali" , jak ty říkáš, tak by ti to nevadilo tolik jako vztah s někým jako je Alan?"
Norbert nakrčil nos. ,, Ty snad jsi?"
,, Odpověz mi." Ben stiskl jeho ruku intenzivněji, Norbert se na ní dlouze zadíval. Povzdechl si.
,, Není mi sympatický. A nehodíte se k sobě. Viděl jsem vás u ohně, Filip si pustil pusu na špacír, když se tuhle opil… Nevím, jak bych ti to vysvětlil."
,, Nemusíš se bát. Nejsem gay a nikdy nebudu." Vyslovil Bernard příliš tvrdě, snad chtěl přesvědčit sám sebe.
Norbert našpulil rty. ,, I kdybys byl, stejně pro mě budeš ten nejdůležitější, víš?" Nahnul se k němu a na několik vteřin jej objal. Usoudil, že je čas zmizet. Byl příliš rozhozený z toho, jak byl vstřícný. Bylo několik vzácných okamžiků, kdy si byl s bratrem takhle blízký. Naposledy se na něj ve dveřích usmál, než zakopl o Filipa, jenž se válel v záchvatech smíchu s Billovou rukou na ústech. Byl chudák stále silně opilý a fakt, že studený Bernard objal ledového bratra na něj působil , jako kdyby se proběhl zapáleným marihuanovým polem.
Norbert se k němu kupodivu přidal. Chytil ho za ruce a táhnul ho do kaluže s bahnem.
Bill se chtěl vrátit do chatky a vzít si mikinu, ale sotva se postavil na nohy a hmátnul po klice, něco s fialovým přelivem ho srazilo na zem. Byl to Alan. Utíkal k lesu s rukou na očích.
Chlapec si tázavě zkousl spodní ret. Mohl to tušit, vyposlechl si dost, aby pochopil, že Bernard o Alanově přítomnosti věděl a prostřednictvím rozmluvy s bratrem mu dal najevo, že o něj nestojí.
Byla to krutá podpásovka, ale nezvratná. Bill si povzdechl. Přesně takhle vypadal jeho vztah s bratrem. Taktéž bylo nemožné, aby mu pověděl, že je pro něj ještě důležitější, než si myslí. Živě před sebou viděl situaci, kdy stojí v místnosti a všichni kolem včetně Toma na něj křičí, že se zbláznil. Událost s Bernardem a Alanem na něj silně zapůsobila. Hmátnul po mikině a naprosto rozhozený se dral pryč. Chtěl někam utéct a schovat se před okolím. Z dosahu pichlavých hnědých očí, bratrova úsměvu, gest a milých naschválů. Potřeboval být sám a pokud možno se Tomovi vyhnout, takže mu zákonitě vběhnul přímo do náruče. A to doslova.
,, Kampak to pelášíš? Pojď, jedem na ten oběd. Představ si, že Filipovi někdo propíchal gumy , takže si musíme vzít Kvidovo auto… Bille, posloucháš mě? Co je s tebou?" Mírně s ním zatřásl.
Bill se díval někam skrze něj, do jiné sféry. Vnímal pouze Tomovy plné rty, jiskru v jeho očích a laskavé ruce, které jej držely za ramena.
,, Pusť mě, nech mě být, chci být sám …" vyškubl se mu a několika rychlými kroky zmizel v křovinách.
Tom šokovaně stál na místě a díval se bratrova mizející záda, které postupně překrývalo jehličí, jak mizel hlouběji do lesa.
Věděl, že brečí, že se zalyká pláčem a trhavými vzlyky, že ho něco trápí… Cítil to někde uvnitř sebe a rvalo mu to srdce.
Stál tam v jemném dešti a nevěděl, kam by se vydal. Jeho malý bráška mu byl tak cizí! Jak by se mu mohl svěřit, pokusit se k němu nalézt cestu?
Kvido na něj zavolal z auta, že jedou na oběd, aby si pospíšil. On pouze mávnul rukou. ,, Jeďte sami, musím počkat na Billa…" křiknul k nim. Kvido chápavě kývnul hlavou. ,, To bude na dlouho i s Alanem… Přivezeme vám něco."
Tom jim zamával. Sedl si na schody u chatky a pozoroval hladinu rybníka, jež se vlnila pod návalem prudkého lijáku.
*
Bill udýchaně doběhl až ke krmelci. Věděl, že tam Alana najde. Také že ano. Chlapec ležel stočený do klubka v kupě sena. Stále si utíral zápěstím oči a skoro přestával dýchat, jak se jeho tělo otřásalo pod návalem hysterického pláče. Bill se vyškrábal za ním nahoru a s úlevou se schoval pod plechovou střechu, která hlučně zabubnovala s každou další kapicí vody.
,, Alane…" Zašeptal měkce a klekl si mu vedle hlavy. Něžně mu prohrábnul rukou zmáčené ostružinové vlasy.
,, Nebreč…" špitnul jako dítě k plačící matce. Bylo mu ho neuvěřitelně líto. Soucit ho k němu poutal.
Fialové klubíčko se trochu nadzvedlo. Alan se k Billovi zmoženě přisunul blíž a pověsil se mu kolem krku.
,, Nemůžu uvěřit tomu, že to řekl…" Otřel si nos do Billova trička a položil si mu bradu na rameno. Zaznamenal, že Bill ho rozpačitě pohladil po zádech. ,, Určitě to nemyslel tak, jak to řekl. Alane, nebreč prosím tě … Proč zrovna Bernard? Ty můžeš mít každého, na kterého si ukážeš, někoho, kdo tě bude mít doopravdy rád, ne, že tě bude neustále zraňovat a srážet…"
Alan se pod těmi slovy zachvěl. ,, Víš… Včera mi Norbert vyčetl, že prý někdo jako já se nedokáže zamilovat, ale já jsem to vážně udělal… Do nepravého."
Bill si povzdechl. Samozřejmě, že i on dokázal někoho milovat více než svůj život. Také to bylo předem prohrané: nevěděl, jak by měl Alana utěšit, když sám potřeboval pomoci.
,, Včera večer, když jsem usínal, hladil mě po tváři a díval se na mě … Objal mě… A když jsme se líbali, tak se nebránil. Nevím, proč tak obrátil." Alan se od Billa odtáhnul a z vděkem si od něj vzal pomačkaný kapesník.
,, Víš, ono je to trochu komplikovanější…" Bill si kroutil s tkaničkou od mikiny. Třeba když na to budou dva, snesou to lépe…,, Já tě úplně chápu, jak se cítíš, protože já jsem na tom stejně."
Nadechl se, aby přečkal Alanův tázavý pohled.
,, Já jsem se totiž zamiloval do Toma."

Pkráčko příště !
Napsala: Syhrael
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.