Prázdniny nad kočku 15.

24. února 2008 v 11:46 | Aduska |  Prázdniny nad kočku
Chtěla bych poděkovat vám čtenářům, protože díky vašemu nadšení, doopravdy každý díl píšu maximálně dobře naladěná :o) Děkuji vám!
Bill se na snídani konající se v chatce u Norberta, dostavil až kolem jedenácté. Přesto stále někteří kluci chyběli. Samuel ani Robin nenocovali vůbec v chatkách, ale někde v dívčím táboře. Kdoví jestli vůbec. Po Filipovi se slehla zem. Tom taktéž zmizel. Bill se probudil zavrtaný do přikrývky a s kruhy pod očima. V chatce byl sám, takže toho mohl nadšeně využít a nerušeně si pobíhat nahý z místnosti do místnosti. Hledal oblečení, okenice raději zavřel.
Před schody nasadil bolestivé kulhání. Přes několik opilých děvčat se vtěsnal dovnitř ke stolu. U krbu seděl Kvido a na kolenou houpal statnou dívku, která vypadala na to, že by křehkého chlapce mohla rozmáznout prstem. Bill ji uctivě pozdravil a obloukem se dvojici vyhnul. Zamířil k ledničce, kam si ukládali zásoby jídla. Nikde jinde funkční nebyla. Bill si drze vypůjčil Tomovu klobásku a kakaový Pribináček. Měl pořádný hlad. Usadil se s tím na zápraží a přemýšlel, co bude dělat. Zatím neměli s kluky vymyšlený žádný smysluplný program, jenž by nějak příznivě ovlivňoval jejich narůstající slabomyslnost.
Vzpomněl si na včerejší noc. Vzrušeně namočil špičku klobásy do jogurtu a použil ji chudáka místo lžičky. Přemýšlel, jestli podivné chutě nestojí za vstřebáváním kocoviny.
,, Bille!" Zavolal na něj někdo od lesa. Alan. V ruce držel náruč květin a zářil jako sluníčko. Bill se rozesmál. Alan po ránu pravidelně postrádal smysl pro cit.
Odhodil prázdný kelímek a klobásu vzal do levé ruky. Rozhlédl se napravo i nalevo, poté , když nikoho nespatřil, v mžiku přeběhl přes louku ke kraji lesa.
Alan mu doslova padl do náruče a poházel ho květinami. Chytil kamaráda za ruku a zatočil s ním dokola.
,, Musím ti něco říct!" vzrušením mu vzplály oči. Naklonil se k Billovi a pošeptal mu několik slůvek do ucha. Bill, aby mu nezkazil radost z toho, že se kvůli nim nevyspal, se zatvářil překvapeně a upřímně zároveň. Radost ani přejícnost rozhodně hrát nemusel. Krátce kamaráda objal.
,, Musíš mi to vyprávět…" Culil se a pošťuchoval jej. Alan s ním propletl prsty a táhnul ho ke krmelci. Bill pociťoval závrať, kdykoliv se ho Alan sotva přátelsky dotknul. Ozývalo se vědomí včerejší noci.
,, Ach, Bille, to bylo normálně do-ko-na-lé! Skoro jsem spal, když přišel… Objevil zbytky doutníku a vrhnul se na mě… Řekl jsem mu, že jestli chce, můžu si ten pásek rozepnout sám, aby to bylo rychlejší. On mi řekl, že není třeba, na to, aby mě zmlátil, nepotřebuje pásek…" Alan měl v očích něžný zasněný výraz. Když se škrábal nahoru do krmelce, stále nadšeně švitořil.
,, Ale od rána jsem ho neviděl." Výrazně posmutněl. ,, Nepřežil bych, kdyby mi řekl, že to byl jenom úlet … Ne po tom, co mi přinesl …Nikdy jsem nic krásnějšího nezažil!"
Zatvářil se dramaticky. ,, Potřebuju spoustu lásky …"
Bill se červenal a cupoval kousky sena. Ani on nezažil nic sebekrásnějšího, než včerejší nádhernou noc, kdy si připadal jako španělská výsost v objetí svého bratra.
,, A .. to … mi-milovali jste se?" Vykoktal Bill plaše.
,, Stačilo málo a věřím, že by k tomu došlo…Dovolil bych mu to, ale … Připadalo mi, že je z toho všeho víc roztřesenější než já… Nikdy bych nevěřil, že Bernard je ale tak sakra dobrý! A řekl mi , že jsem jeho zlatíčko … Norbert neměl pravdu."
Bill spolkl otázku, co by kamarád dělal, kdyby mu Bernard oznámil, že to nemyslel vážně, a také zamlčel fakt, že Bernard lidi ve svém okolí častuje zlatíčky před tím, než je cíleně zašlapává do země. Nahlas už však zauvažoval pouze nad otázkou, jestli Tom taktéž lpí na nějaké takové věci jako Bernard na doutníku.
… Billovi se na Bernardově povaze něco hrubě nelíbilo, jenže nechtěl Alanovi kazit radost, proto pouze přikyvoval a stydlivě vyzvídal.
,, A co Tom?" Nadhodil Alan po pár minutách ticha. ,, Má o tebe strach a trvá na tom, že musíš na rentgen…" Alan sáhnul do kapsy a nabídnul kamarádovi z pytlíku větrových bonbónů.
Billa píchlo u srdce. Tohle bude mít ošklivé následky. Třesoucími se prsty rozbalil sladkost a psíma očima se podíval na Alana. ,, Co mám dělat?"
,, Jakto ty? Snad my, ne? … Mám nápad, Bille, báječný nápad!"
Bill tiše zaúpěl …
*
Seděli před chatkami u ohniště. Kvido a Oskar společně se třemi kočkami jeli do města pro zásoby jídla , a také omrknout kluby a hospůdky, do nichž by se mohli navečer opět stáhnout. Samuel a Robin se nečekaně objevili u břehu rybníka. Šli si zaplavat za rákosí.
Alan Billovi šeptal svůj dokonalý plán a neustále se culil. Tři dívky, co seděly na obráceném kmeni před nimi, na ně hleděli jako na dva mimozemšťany. Bill jemně nadhodil, že si připadá jako na výstavě kuriozit, Alan ho setřel tvrzením, že už mu chybí jenom světlý přeliv, aby mohl parodovat Filipa.
,, Ty si lakuješ nehty?" vykulila plavovláska oči. Zvědavě si přisedla z druhé strany vedle Billa. Když ostatní dívky zjistily, že nekouše, netrpí souchotěmi ani záchvaty agrese, natěsnaly se kolem a téměř nábožně ke chlapcům upíraly pohledy.
,, Ty máš asi přítele, co?" zahihňala se jedna z nich a smutně pokrčila rameny. ,, Každý pěkný kluk, kterého jsem zatím potkala měl přítele … Kdyby ten můj o sebe aspoň trochu dbal!" zamračeně ukázala kamsi k chatkám, kde Filip navazoval dobré vztahy s drahými polovičkami děvčat. Bill koutkem oka mrknul na Alana a oba se rozesmáli. Děvčata to pochopila tak, že tihle jsou pár. Přímo se zeptaly. Alan do Billa šťouchnul prstem a zavrtěl hlavou. ,, Zbláznil bych se z něj …" Utrousil, načež na něj Bill se smíchem skočil. Lechtal ho.
,, Kdopak se nám to tu tak okatě flirtíčkuje?" Hrubě zapšklý hlas prořízl příjemnou atmosféru.
,, Jane, myslím, že ten černovlasý dělá holku …" Odvětil druhý.
Bill se otočil po hlasech a úsměv mu zmrzl na rtech. Parta kluků, Alan jich napočítal nejméně šest, obklíčila ohniště a vyzývavě se porozhlédla. Děvčata na nich visela pohledy, vytrénované svaly značily , že tihle mládenci to, co dostali na vizáži, pozbyli v chytrosti.
,, Slyšel jsem, že všichni z té jejich výpravy jsou buď teplí nebo na kluky …" Pronesl blonďák stojící v čele. Nikdo se jeho vtípku nezasmál, protože ho nikdo nepochopil.
Alan pootevřel ústa, aby ho pěkně peprně poslal až na kraj světa, ale nestačil, protože partička se dozajista nemínila hádat.
,, Hledáme … Bernarda… Kdepak bychom ho našli?" Blonďák v pěsti rozmáčkl sedmikrásku.
Alan nasucho polknul. ,, Tady žádný Bernard není!" Pípnul tiše. Došlo mu to podstatně rychleji než Billovi. Vzpomněl si na výhružky od dcery vedoucí. Nikdo jiný by tu Bernarda nehledal. Mladík v čele měl stejně světlé vlasy jako plavovláska zhrzená Benem.
,, Vážně?" Ten, na kterého volali Jan, vystoupil z řady a postavil se před Alana. Alan zůstal klidně sedět a upíral na něj vyrovnané oči. Dokázal skrýt svůj vztek, což se Billovi nedařilo. Netrpělivě si poposedl. Když se Jan naklonil nad Alanovu fialovou kštici a pronesl, že mu stejně tak zabarví obličej, Bill si znechuceně odfrkl. Nesnášel tyhle povahy. Byl plně rozhodnut Alana bránit.
,, Hledáš mého "přítele"? Ten tu ale vážně není …" Zazpíval Alan medově a jemně se usmál.
,, Ten bezpáteřní a odporný gay využil moji sestru!" Zařval blonďák nepříčetně. Děvčata se rozutekla, Filip od chatky situaci nechápavě sledoval.
,, Říkáš, že je to tvůj přítel? Bezvadné … Co kdybychom si tak trochu popovídali?" Chlapec s obilně zelenýma očima chytil Alana za krk a přitáhnul ho k sobě. Jan se zasmál a smýknul na zem s Billem, který po útočníkovi okamžitě vystartoval. Nikdy si od nikoho nenechal ubližovat, ale teď cítil, že to bude muset asi nechat volně vyplynout, protože svalovec si s ním mohl de facto dělat, co potřeboval. Zatímco Alan se hbitě uhýbal před jakýmkoliv kopancem a silnými údery, Bill se jim spíš nešikovně nastavoval.
,, Můžeš svému přítelíčkovi taktéž vyřídit nějaký ten pozdrav…" Zavrčel Jan nesnášenlivě a téměř jemným pohlazením po tváři srazil Billa na zem. Bill se instinktivně skrčil k jeho nohám a mezi prsty pročísl tkaničky od bot. Chytil za ně a pevně stiskl. Sotva se Jan rozmáchnul, aby do Billa bezcitně kopl, padl zády naznak.
To už se vzpamatoval Filip a přiběhl do akutní rvačky. Alan se válel po zemi se čtyřmi rozzuřenými boxery na zádech a vypadalo to, že to bere celé s bohorodým klidem. Tím, jak se mu každý snažil ublížit, strefoval se spíše do svého kolegy.
,, Ty bys potřeboval trochu smočit, co říkáš?" Jan se sehnul a chytil Billa za kotník u "bolavé" nohy. Několikrát trhnul k sobě, až Bill doopravdy ucítil bolest. Zatímco jej blonďatý ďábel táhnul k vodě, aby ho utopil jako kotě, Bill se chytal trávy a volnou nohou po něm kopal. Jan s ním surově manipuloval, pomohl si ledovým kopancem. Billovi se vyhrnulo tričko, cítil, jak mu ostrá zemina dře kůži do krve.
Filip sekundoval Alanovi, od zelenookého schytal pěstí do brady, na chvíli se mu zatmělo.
Jan dotáhnul chlapce na hráz. Bill se teď již doopravdy velmi ostře bránil. Když jej Jan chytil za boky a vyzvedl nad zem, poprvé Billovi došlo, že má strach. Nepředstavitelně se bál. Myslí mu bleskla vzpomínka na bratrovu tvář…
,, Měj se…" Zašvitořil Jan bezcitně. Několikrát se otočil na místě, aby se jej Bill nemohl zachytit, a obloukem jej shodil z hráze dolů. Bill se nestihl ani nadechnout …
Celé to trvalo několik nanosekund, než se jeho tělo nad vodou nepřirozeně otočilo a poté se nad ním uzavřela hladina. Bill zřetelně slyšel svůj hlas, který volal bratrovo jméno, ale nebyl si jist, zda-li to pouze nekřičí uvnitř sebe.
Spodní proud se ovinul kolem jeho těla a silně jej táhnul dolů. Chlapec se potřeboval nadechnout, svět kolem něho jej pohlcoval, nutil jej se mu poddávat a klesat stále níž. Tmavá nazelenalá voda mu pronikala do plic a on už předem věděl, že nemá nejmenší šanci. Rozervanost se měnila na apatii, nechal se usnášet, cloumat s sebou, zavřít oči…
Ztratil vědomí…
*
Tom ucítil nesnesitelné horko na pravé straně spánku. Musel se opřít o kmen stromu, aby neomdlel. Cítil, že něco není v pořádku. Nutilo jej to zrychlit krok a pospíšit si zpět do chatky. V očích mu pulsoval neuvěřitelný strach, nervozita. Labilně se rozběhl po úzké lesní pěšině. Vystřelil z rákosí k rybníku. Musel ho obejít, aby nemusel pěšky lesem. Na mysl mu přišlo Billovo jméno, v uších zněl prosebný výkřik. Nemusel myslet, aby pochopil, že se něco vážného stalo. Cítil to pokaždé, když měl bratr problémy. Stačil mu jediný pohled na cizího mladíka odcházejícího od hráze a na hladinu černého pekla zčeřenou ve velkých kruzích…
Věděl, že přišel pozdě, že už mu nikdy nepoví tu krásnou pravdu, nikde jej nepolíbí a že bez něj nebude moci žít. Když konečně nad hladinu vytáhnul jeho zkřehlé tělo, samovolně mu tekly po tvářích slzy.
Stiskl jej pevně v náručí a na břehu padl na kolena. Nezvykle bledého bratra převrátil na záda a udeřil jej dlaní do hrudníku a mezi lopatky. Ačkoliv byl v šoku, jednal impulsivně.
Naklonil se nad jeho tvář a pohladil jej prsty po mokrých lících. Mumlal slůvka prosíků, zdrobnělin, sliboval … V zoufalosti největší mu prstem pootevřel rty a přitiskl se na ně svými ústy. Nadechl se z jeho bytosti. Vzápětí cítil, jak se Billovo tělo pod ním křečovitě vzepjalo a bratr otevřel oči. Tom se od něj odtrhl právě včas. Bill vyplivl velké množství vody. Šíleně kašlal a v ruce svíral Tomův zabahněný dread.
,, To už jsem v nebi?" S dusivým pokašláváním tápal očima vyděšeně kolem sebe a vnímal tíhu bratrova těla. Tom na něm obkročmo seděl, rukama se opíral vedle jeho hlavy a z promočených dreadů mu kapičky vody stékaly na Billův porcelánově něžný obličej. Rozpitá řasenka skryla několik slz šoku.
,, Vážně jsem v nebi…" zamumlal a hluboce se zadíval do bratrových očí. Natáhnul ruce a ovinul mu je kolem krku.
,, Jinak si vážně neumím vysvětlit, proč ti trvalo tak dlouho mě políbit …"

Pokráčko příště !
Napsala: Syhrael
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.