Deprese

8. srpna 2008 v 18:26 | Aduska |  Nemoci
Určitě spousta z vás už nějakou tu depresi zažila. Ti, co mají větší štěstí to zakusili jen párkrát v životě. Jiní ji prožívají každý den bez toho, aniž by ji dokazali ovlivnit. Ten pocit, kdy vám prostě najednou vyblednou všechny barvy dne, moment, kdy všechno ztratí smysl a vy sedíte zkroucení v pláči v koupelně nebo ve svém pokoji a přejete si jen to, aby vám celej svět dal pokoj.

Obecně o depresi
I když počátek deprese může být náhlý, její plný rozvoj trvá několik týdnů. Silná sebekritika, zkreslené uvažování a ztráta touhy po uznání jsou pro depresi typické. Člověk je přesvědčen, že ztratil něco, co je nezbytné pro jeho štěstí, předpokládá negativní výsledek jakéhokoli svého úsilí. Považuje se za neschopného a bezcenného. To vede k typickým emocím spojeným s depresemi: smutek, zklamání a apatie. Mizí základní biologické potřeby jako je hlad a sexuální touha, dostavují se poruchy spánku a vytrácí se pud sebezáchovy a mateřský instinkt. Člověk postrádá zájem o druhé (rodina, přátelé, partneři), odmítá činnosti, které mu přinášely potěšení, je přitahován stavem nečinnosti a uzavírá se do sebe. Nemá žádné spontánní tužby kromě snahy zůstat ve stavu nečinnosti. Touha žít je nahrazena přáním zemřít.
Příčiny vzniku deprese
Člověk se sklonem k depresi (záleží na genetické výbavě) se může během svého vývoje stát přecitlivělým v důsledku určitých zátěžových situací. Pak také záleží na typu osobnosti (úzkostní lidé trpí depresemi častěji). Na vzniku deprese se podílí i výchova v rodině (přílišná kritičnost a přísnost rodičů) nebo akutní stresová situace jako je např. ztráta jednoho z rodičů. Traumatické zážitky zůstávají v člověku uloženy a ten později během svého života reaguje na podobné události přehnaně. Spouštěcí faktor však není vždycky jen jedna určitá událost; nepříznivě na člověka působí také ne příliš silné ale dlouhodobé stresové situace jako je např. postupné ubývání náklonnosti ze strany partnera, přátel nebo nespokojenost se svým výkonem v určité společenské roli. Může to být také důsledek rozporu mezi vlastními (někdy nereálně vysokými) očekáváními a dosaženými výsledky v dané oblasti. Proto se často depresivní člověk považuje za zbytečného a podřadného jedince, který není schopen splnit své závazky a dosáhnout svých cílů. Má pocit, že mu chybí nějaká vlastnost nebo okolnost , kterou považuje za nepostradatelnou pro dosažení svého štěstí. Mnoho depresivních lidí se obviňuje kvůli vlastnostem, kterých si u sebe dříve vysoce cenili. Protože očekávají vždy jen negativní výsledky, nemají žádnou motivaci vynakládat nějaké úsilí.
Známý psychoanalytik S. Freud a někteří současní autoři tvrdí, že pocity deprese jsou přeměnou hněvu obráceného dovnitř. Člověk je přesvědčen, že udělal něco špatně a zaslouží si trest (proto je deprese často spjata se sebepoškozováním, alkoholismem a drogami). Morálně se zavrhuje a je sám ze sebe znechucen. Konečným výsledkem je úplné sebezavržení. Když už se člověk považuje za naprosto poraženého, vzdá se jakékoliv snahy a může začít prožívat pocit apatie. Vetšinou je tento stav interpretován jako skutečnost, že člověk už není schopen žádné emoce.
Projevy deprese
Depresivní lidé mají výrazný sklon očekávat budoucí nepříjemnosti a prožívat je, jako by se právě děly nebo už proběhly. A protože považují budoucnost za jakési "prodloužení současnosti", očekávají, že jejich nezdary nebo ztráty budou pokračovat neustále. Když se depresivnímu člověku nějaký problém zdá v současnosti neřešitelný, předpokládá, že nikdy nepřijde na to, jak ho zvládnout nebo obejít. Tato negativní očekávání jsou tak silná, že i když se mu něco úspěšně podaří, stejně očekává, že příště selže. Člověk přestává být schopen vnímat podněty, které mohou vyvolat příjemné emoce. U depresivních lidí je potlačena schopnost prožívat potěšení a naopak jsou ještě puzeni k tomu, aby se chovali způsobem, který jejich utrpení prohlubuje. Jedná se o bludný kruh. Jak si člověk všímá různých projevů své depresivní poruchy, je stále více kritický vůči sobě samému. Jeho sebekritičnost prohlubuje jeho smutek. A jelikož uvažuje pesimisticky, dovádí ho to k závěru, že už se z toho stavu nikdy nedostane. Takové uvažování vyusťuje často v sebevražedná přání.
Typy deprese
Depsese můžeme rozdělit na různé typy.
  • Neurotická (lehká) deprese - lehká deprese, při níž člověk mívá lepší a horší dny. Víc depresivní se cítí večer, špatně usínají a v noci se často budí, ale nemůže se probudit ráno. Někteří spí nadmíru a někteří se velmi snadno rozčílí.
  • Dysthymia - slabá ale vytrvalá deprese. Může přepadnout a zase zmizet, ale tato diagnóza je stanovena v případě, že deprese trvala v období dvou let déle než dva měsíce. Hlavním příznakem je nerozhodnost a ztráta sebeúcty.
  • Sezonní emoční porucha (SAD) - typický druh depresivní choroby, která vzniká poklesem denní hladiny světla v zimních měsících. Takto depresivní lidé mají v zimních měsících nutkání jíst hodně uhlovodanů nebo čokolády a roste jejich potřeba spánku.
  • Krátkodobá recidivující deprese - deprese zjištěná teprve v poslední době, při níž se vyskytují depresivní stavy, které ale trvají pouze několik dní.
  • Reaktivní deprese - krátkodobá deprese způsobená nějakou stresovou událostí jako je např. ztáta zaměstnání. Je možno ji popsat jako krátkodobou "nadsázku" normální reakce na něco nepříznivého. Člověk se většinou ještě může těšit ze společenských událostí a reagovat na ně. Tato deprese ovšem může u náchylných jedinců spustit ještě těžší deprese, které už nabývají dlouhodobějšího charakteru.
  • Endogenní deprese - vzniká bez zjevné příčiny, bývá velmi intenzivní a člověk při ní trpí takovými tělesnými příznaky jako je ztráta chuti k jídlu, ztráta zájmu o sex, časné buzení a horší nálada hlavně po ránu. Ovšem stejné příznaky můžou u některých lidí spouštět i stresové události a to, že nedokážeme jednoznačně určit stresovou situaci, která depresi způsobila ještě neznamená, že žádná situace nenastala.
  • Psychotická deprese - jedná se o těžkou depresi a člověk, který jí trpí, má tělesné příznaky a může trpět vidinami a bludy.
  • Monopolární deprese - nejčastější druh deprese, při níž člověk zažívá jen špatnou náladu (nestřídá se s dobrou).
  • Bipolární deprese - označení pro maniodepresivní choroby, pří níž se člověku v různě dlouhých obdobích střídá dobrá a špatná nálada, která může mít lehkou ale i hluboce depresivní povahu. Člověk v maické fázi se cítí v naprosté pohodě, je energický a nepotřebuje jíst ani spát a má spoustu nových nápadů a myšlenek. vytrácí se mu ale schopnost úsudku a může i trpět bludy a vidinami s pozitivním významem. Dobrá nálada může být stejně destruktivní jako špatná, protože pacient pozbýva schopnosti úsudku.
  • Organická deprese - deprese, kterou způsobuje tělesná choroba nebo fyzikální terapie.
  • Dissimulovaná deprese - lidé s tímto druhem deprese se depresivně necítí, přestože trpí všemožnými příznaky. Většinou jde o fyzické příznaky, které ale nemají původ v žádně tělesné nemoci nebo poruše.
  • Zrychlená deprese - zvláštní typ deprese, pří níž člověk trpí úzkostmi, je neklidný a má přehnané starosti.
  • Zpomalená deprese - při tomto typu deprese jsou zpomaleny jak myšlenkové tak i tělesné procesy. Člověk se cítí neschopen soustředění. Pokud je choroba velmi těžká může mít člověk dokonce pocit, že se nemůže pohybovat, mluvit a jíst a je tu nebezpečí, že bude hladovět.
Deprese a sebevražda
Sebevražedná přání a sebevražedné pokusy můžeme chápat jako nejzazší vyjádření touhy uniknout. Depresivní pacient si nedovede představit, že by se mu ulevilo, svou budoucnost vidí naplněnou utrpením a je přesvědčený, že by všechno bylo lepší, kdyby byl mrtev. Sebevražda se mu na základě těchto předpokladů jeví jako "rozumný čin". Nejvíce o závažnosti sebevražedného pokusu pacienta rozhoduje pacientova míra beznaděje. Úplná ztráta naděje má za následek apatii, ve které už je člověku všechno jedno, dochází ke ztrátě motivace a to nakonec vyústí v přání spáchat sebevraždu.
Depresivní pacienti tvoří skoro 70% sebevrahů. U depresivních pacientů je třicetkrát vyšší riziko sebevraždy oproti ostatním. Depresivní lidé vesměs o úmyslu spáchat sebevraždu nemluví. V době, kdy o ní začínají intenzivně uvažovat, se sociálně izolují a uzavírají se do sebe. Často po tomto stádiu dochází k náhlému zlepšení komunikace, jakoby náhlá úleva. Okolí to vnímá tak, že se všechno vrátilo do normálu, ve skutečnosti jde ale o předzvěst pacientova rozhodnutí pro sebevraždu - už ví, jak a kde ji spáchá. Depresivní lidé páchají sebevraždu často drastičtějším a radikálnějším způsobem.
Závěrem
V dávných dobách byl takto nemocný člověk považovaný za posedlého démonem. Ovšem během staletého vývoje vznikla spousta teorií potvrzujících, že se jedná o nemoc. Žádná z nich ale ještě nepřinesla uspokojivé řešení problému deprese.
Když sedím sama v slzách a vlastní krvi, s třesem po celém těle, zavřená před okolním světem, přeju si, aby už ta stvůra, co objímá mou duši šla zase pryč! A když odchází a nechává mě znásilněnou ležet na podlaze, ohyzdně se usmívá, mává mi a volá: "Tak zas příště!"...
 


Komentáře

1 Mischel Mischel | Web | 9. srpna 2008 v 20:40 | Reagovat

Taký dlouhý...o_O no někdy přečtu, ted se mi moc nece, ale  jinak obrázky pěkný *JOKINGLY*

2 Mischel Mischel | Web | 9. srpna 2008 v 20:40 | Reagovat

Teda až na ten poslední :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.